Elektrické podniky v Holešovicích opět září do dáli. Funkcionalistická budova prošla náročnou renovací, povedla se? - CZECHDESIGN

Budova Elektrických podniků od architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže vznikla ve 30. letech 20. století. Ve své době byla nejen největší kancelářskou budovou v Praze, ale hlavně příkladnou ukázkou nastupující funkcionalistické architektury. Elegantní budova s keramickou fasádou v sobě kromě zákaznických center a výstavních a prodejních prostor skrývala také kinosál, zdravotní ústav s lázněmi a samozřejmě mnoho kanceláří zajišťujících hladký administrativní chod obrovského podniku. Dům s monumentální dvoranou a centrálním schodištěm navíc poskytoval ve své době nezvyklé technické vymoženosti, nechyběly například horkovzdušné vytápění a klimatizace, domácí i vnější telefon, potrubní pošta či nákladní výtah pro zakládání automobilů do podzemní garáže.

Interiér budovy Elektrických podniků, zdroj: TaK Architects, autor: Vladimír Kiva Novotný

Dům, který v noci zářil do širokého okolí, byl sám o sobě propagací elektřiny a Elektrických podniků. Podle odborníků je tato funkcionalistická budova v historii české architektury do určité míry nedoceněná. „Srovnání s budovou Elektrických podniků snese snad jen žižkovský palác Všeobecného penzijního ústavu, obchodní dům Bílá Labuť a zlínský Baťův mrakodrap číslo 21,“ upozornil v Českém rozhlase historik architektury Jakub Potůček.

Urbanistický kontext paláce, původně vystavěného na rozvíjející se periferii Holešovic, v 60. letech narušilo rozšíření Hlávkova mostu a později výstavba magistrály s mimoúrovňovou křižovatkou v přímém sousedství domu. Postupně se měnilo i využití budovy, která sice až do 90. let sloužila pražskému dopravnímu podniku, spíš než pokochat se krásnými novými stroji si sem ale lidé šli jen vyřídit nutnou administrativu. Z dřívější doby se však zachovala kulturní funkce, konaly se tu koncerty či taneční kurzy. Na přelomu tisíciletí se pak do části kanceláří vrátil život, když byly pronajímány různým uměleckým uskupením. Samotná budova nicméně chátrala a úpravy, kterými prošla v 80. a 90. letech, jí naopak spíše uškodily, protože bylo změněno nebo skryto řešení vnitřních prostor.

Vstup do budovy Elektrických podniků, zdroj: TaK Architects, autor: Vladimír Kiva Novotný

Rekonstrukce, při níž byla budova „svlečena“ až na skelet, započala v roce 2018. Obnova podle projektu kanceláře TaK Architects je považována za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově chráněného objektu v Praze. Stavební práce trvaly dva a půl roku a stály 1,3 miliardy korun.

Cílem rekonstrukce bylo na jednu stranu očistit původní dispozice a co nejvíce budovu přiblížit jejímu vzhledu ze 30. let, na druhou stranu ale interiéry částečně uzpůsobit pro dnešní využití se všemi požadavky kancelářské budovy 21. století. „Budovu bylo třeba připravit na další desítky let provozu a doplnit jí o nejmodernější technické vybavení, které bylo třeba citlivě a smysluplně propojit s původními prvky,“ upozornil při představování rekonstrukce autor projektu architekt Marek Tichý. Vzhledem k tomu, že jde o památkově chráněnou budovu, museli architekti k obnově přistupovat citlivě a celý proces probíhal ve spolupráci s památkáři.

Fasáda budovy Elektrických podniků, zdroj: TaK Architects, autor: Vladimír Kiva Novotný

Zachováno tak zůstalo například centrální žulové schodiště, kovové zábradlí nebo prosklené stěny v mezipatrech schodiště směřující ke kostelu sv. Antonína, opraveny a znovu uvedeny do provozu byly i dva původní páternostery. Velkým problémem bylo opláštění budovy tvořené šesti tisíci metrů čtverečních keramických obkladů, které byly z období druhé světové války zásadně poškozeny. Původní fasádu se proto nepodařilo zachovat a byla nahrazena replikami dlaždiček. Právě tuto náhradu původního materiálu novodobými replikami kritizují někteří odborníci, podle nichž není vůbec jisté, zda by budova po obnově měla zůstat státem chráněnou památkou.

Na estetických hodnotách rekonstrukce se odborná veřejnost shodne, zachování, respektive nezachování původního materiálu je ale z hlediska památkové péče sporné. Podle historika architektury Jakuba Potůčka zbyl z původní budovy kromě některých detailů jen železobetonový skelet a část obkladů RAKO ve vnitřních dvorech. Na druhou stranu investor, architektonická kancelář i mnozí další odborníci na architekturu a památkovou péči upozorňují, že použité řešení bylo asi jedinou možností, jak cennou budovu zachránit.

Pokud jde o dispoziční řešení vnitřních prostor, zvolili architekti kompromis, kdy se první patro zachovalo v původní dispozici a v dalších podlažích se již postupně interiéry upravovaly. Vzhledem k tomu, že původní administrativní část byla tvořena velkým množstvím stísněných kanceláří, spojovaly se při současné rekonstrukci tyto menší místnosti v prostornější celky. Zajímavostí je, že rekonstrukce byla tvořena na míru budoucímu využití, nejprve se tedy hledalo využití jednotlivých částí a pak teprve architekti navrhli způsob, jak upravit historický interiér pro novou funkci.

Schodiště v budově Elektrických podniků, zdroj: TaK Architects, autor: Vladimír Kiva Novotný

Většinu obnoveného paláce obsadí společnosti z největšího světového reklamního koncernu WPP, tedy marketingové, reklamní a PR agentury. Nový nájemník o toto místo velmi stál, a tak podepsal smlouvu na dalších 18 let, díky čemuž mohla rekonstrukce vyjít vstříc jeho potřebám. V budově budou ale i další prostory, které majitel plánuje pronajmout jako obchody, restaurace, wellness i kulturní centrum.

To, že se do budovy vrátí podobný provoz jako v době jejího vzniku, hrálo velkou roli v úspěšné rekonstrukci. Podobně tomu bylo v roce 2004 při obnově Správní budovy číslo 21 firmy Baťa ve Zlíně. Tehdy došlo dokonce k ještě citlivějším úpravám interiérů, které dnes slouží úředníkům Zlínského kraje. Do budovy Elektrických podniků se teď, stejně jako před několika lety do zlínské „Jednadvacítky“, vrací čilý ruch kanceláří a zároveň se díky obchodům, restauracím a kulturním zařízením má možnost opět stát živou součástí Holešovic.