Dita (39): Opravář se měl podívat na pračku, vidět ale chtěl úplně jiné věci. Hrozné, cítím ho na sobě ještě dnes

Dita (39): Opravář se měl podívat na pračku, vidět ale chtěl úplně jiné věci. Hrozné, cítím ho na sobě ještě dnes

Chtěla si ten víkend odpočinout. Prostě si dát nohy na stůl, vzít knihu a nic neřešit. Jenomže člověk míní a věci se mění. „Jako na potvoru mi odešla pračka. Potřebovala jsem konkrétní věci na pondělí do práce, dělala jsem pohovory s novými uchazeči. Takže jsem to musela řešit okamžitě. Obvolala jsem snad dvacet různých opravářů, až ten jedenadvacátý souhlasil, že teda hned přijede,“ začíná Dita své vyprávění.

Zoufalé ženy dělají zoufalé činy

Za pár hodin se tam chlapík opravdu objevil. Už na první pohled ale bylo jasné, že není všechno úplně v pořádku. „Byl hrozně divný. Jako by vylezl z nějaké stoky nebo nevím, jak lépe to popsat. Neoholený, umaštěný, seprané věci. Prostě hrůza.“

Ladislava (69): Mám víc smrtelných nemocí než několik lidí dohromady. Jak to, že stále žiju?

Číst více

Žena však byla opravdu zoufalá, pračku nutně potřebovala opravit, tak ho do domu pustila. Ukázala mu technickou místnost a zavřela ho tam. „Nejhorší bylo, že dost smrděl. Moc jsem se k němu nepřibližovala, i tak jsem to ale cítila. Co to bylo za zápach, nevím, asi prostě směs potu kdoví s čím.“

Když mi to kafe neuděláte, paninko...

Nejprve to vypadalo, že opravář bude celkem šikovný. Podle Dity bylo stále slyšet, jak něco šroubuje, utahuje nebo vyklepává. „Říkala jsem si že zdání klame a že když celé dny maká, asi se prostě umyje až večer. Navíc jsem si uvědomovala, že návštěvu mého domu neměl původně v plánu, takže možná fakt jen nestíhal.“

Pak ale zvuky práce přestaly. Minutu, pět, deset se nic nedělo. „Šla jsem se podívat a on tam nebyl. Měl na zemi nářadí, nepořádek po celé místnosti, ale on nikde.“ Dita logicky dostala strach, když vtom se muž objevil s šálkem kávy v ruce. „Vybafl na mě, že když mu ho neudělám, že si kafe udělal sám. Já stála jako opařená, jen jsem na něj zírala.“

Bylo to hrozně hnusné

To ale nebylo zdaleka všechno. „Posadil se do křesla. V těch hnusných montérkách! A začal se vyptávat, co kde mám, říkal, kde žije on a tak dále. Nakonec se zvedl s tím, že si jde dům prohlédnout, protože ho chce vidět a najít inspiraci. Chytla jsem ho za ruku, abych ho zarazila. Jen se z něj zaprášilo, neuvěřitelná špína a smrad.“

Jana (33): Chtěla jsem otěhotnět za každou cenu. Kvůli bolesti jsem si nemohla učesat vlasy ani dojít na záchod

Číst více

Noční můra Dity pokračovala další půl hodinu. Až po třiceti minutách se jí totiž povedlo dostat opraváře z domu. „Ten jeho smrad jsem na kůži cítila hodně dlouho. A to jsem ho fakt jen vzala za ruku! Nechala jsem křeslo, na kterém seděl, vyhodit. Koberec jsem dala vyčistit, závěsy vyměnila. Stejně trvalo týdny, než ten zápach zmizel. Strašné!“ uzavírá žena.

(v příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)

KAM DÁL: Pavlína (36) roky zbytečně trpěla, lékařka ji neléčila správně. Dnes už konečně žiji, nejenom přežívám, říká žena.

Tagy: