Jiří Stivín je doma ve Všenorech. Mlýnu v příšerném stavu vrátil život

Obec Všenory a zdejší mlýn zná multiinstrumentalista už od dětství, protože jeho babička měla kousek odsud zahradnictví. „Tady teče potok z rybníka z obce Řitka až do Berounky. Ten potok tekl právě skrz zahradnictví v Černolicích, které patřilo mojí babičce, a lidé z tohoto mlýna si pořád stěžovali, že jim babička bere vodu, jelikož ona musela hodně zalévat. Babička se proto rozhodla, že mlýn koupí, aby měla od místních pokoj. Tímto způsobem přišla naše rodina k mlýnu,“ popisuje hudebník.

„Babička potom dala mlýn mému otci, ale komunisté mu ho znárodnili a udělali si tu skladiště národní obrany. Dostal jsem ho v restituci, tehdy jsem byl hodně překvapen, že po mém otci vůbec něco zbylo. Nicméně to byla ruina, objekt byl opravdu v katastrofálním stavu. Já jsem se ale rozhodl, že to tady dám do kupy. V devadesátých letech jsme začali s rekonstrukcí. Nejprve jsem tu měl jen malý byt v suterénu, ale postupně se nám podařilo opravit i další prostory. První vlna rekonstrukcí skončila v roce 2000. Druhá vlna trvala až do roku 2006.“

Dnes je velice rád, že ho vlastní. Vedle pracovny má v prvním patře obytný prostor, jenž tvoří kuchyně spojená s obývacím pokojem a ložnice, odkud se dá vyjít na terasu. K mlýnu patří také velká zahrada s bazénem, v němž se jednou Jiří fotil oblečený na plakát ke koncertu Pocta sv. Cecílii. Zahradou protéká zurčící potok, jejž obyvatelé domu zejména v letních měsících rádi poslouchají.

Hlavní místnost je patrová a je v ní neuvěřitelná spousta not a fléten. V přízemí se nachází zkušebna, kterou lemuje pavlač, sloužící jako pracovna. Trámoví zdobí sbírka starých fotopřístrojů, kamer a projektorů, jež připomíná původní profesi Jiřího Stivína – je vystudovaný kameraman.

Majitel domu na tomto místě pravidelně pořádá workshopy. „V roce 1999 jsme založili Centrum pro improvizaci v umění a ve studiu děláme workshopy, které se odehrávají o víkendech a účastníci na nich improvizují na určité téma, jako je například blues, lidová hudba či jiná inspirace. Improvizace je věc, jež mě hodně zajímá, protože je neprobádaná. Pokud se chce kdokoli přihlásit, může tak učinit pomocí našich stránek CaPART. Cap znamená čepice a art je umění,“ uvedl známý hudebník k jedné z oblastí, jimž se dlouhodobě věnuje. Ve vedlejší místnosti má nahrávací studio, v němž točil desky například Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou nebo Radůza.

Nástroje, kam se podíváš

Na návštěvě u Jiřího Stivína každého na první pohled zaujme velké množství hudebních nástrojů. „Každý se mě vždycky ptá, kolik mám fléten. Já jsem to jednou počítal a je jich okolo tří set. Můj problém je, že nedokážu žádný nástroj prodat, protože vždycky zjistím, jak je úžasný. Klavír je z roku 1899, kdysi jsem ho odkoupil od Českého hudebního fondu. Zajímavé na něm je, že má svůj pas, takže se přesně dozvíte, kdy ho kdo vlastnil. Kdybych ho chtěl nechat opravit, dají mi jeho kompletní náhradní díly z roku 1899,“ povyprávěl jazzman o své úctyhodné sbírce nástrojů, jež se neustále rozrůstá.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Některé nástroje jsem koupil, jiné jsem dostal jako dárek. Třeba tibetská trouba je dárek od mé dcery. Harmonium jsem zdědil po otci, ale například Panovu flétnu jsem si vyrobil sám z vodovodních trubek,“ pochlubil se Jiří a jal se na vlastnoručně zhotovený nástroj hrát.

Dekorace na stěnách tvoří vedle obrazů také fotografie, jejichž autorem je sám majitel mlýna. „Dělal jsem selfíčka ještě na klasický film. Mám jich asi dva tisíce. Mám tady fotku třeba s prezidentem Clintonem, Havlem a mnoha dalšími, kteří ve své době něco znamenali. S těmito fotkami jsem byl i na výstavě a lidé si teď občas dělají legraci, že jsem selfie vlastně vymyslel,“ zažertoval Jiří.

Snímky na plakáty ke koncertu Pocta sv. Cecílii jsou ale dílem muzikantovy manželky. Jiří Stivín pořádá každoročně už 28 let koncert Pocta sv. Cecílii, věnovaný patronce muzikantů, kde se potkává baroko, jazz i improvizace v provedení špičkových muzikantů. Letos proběhne 15. listopadu již 29. ročník v pražském Rudolfinu. „Pokud se ve zdraví dožijeme,“ dodává Jiří Stivín.

Za scénou