Žádný jiný vynález za posledních 200 let nezachránil tolik životů jako záchod - National Geographic

Autor: Redakce / sed

18. 11. 2012

V pondělí 19. listopadu na Světový den záchodů si připomínáme, že 2, 5 miliardy lidí nemá vlastní čistý a hygienický záchod, asi polovina z nich nemá vůbec žádný. Většina těchto lidí žije v subsaharské Africe a v Asii, kde pracuje na rozvojových projektech také společnost Člověk v tísni.

Proč je dobré mít záchod?

Nedostatek hygienických zařízení celosvětově nejvíce přispívá k šíření nemocí, především průjmových a respiračních. Výkaly usychají a vzduchem se roznáší do vody a půdy. Odtud se patogeny dostávají přímo na talíř. Každý rok tak v důsledku špatné hygieny a sanitace v rozvojových zemích zemře více než 2 miliony lidí. „Každý, kdo použije záchod, by si měl umýt ruce. U latríny musí být vodní zdroj. Ať už ve formě barelu nebo pet lahve. Sanitace bez mytí rukou není účinná,” dodává Jan Faltus, expert na oblast vody a sanitace ze společnosti Člověk v tísni.

Záchodem k lepšímu rozpočtu

Venkovské záchody v Etiopii. Foto Archiv ČvT

Nemoci jsou důvodem, proč dospělí nemohou chodit do zaměstnání. Pracovní čas jim krátí i prostý fakt, že musí hledat vhodné místo, aby mohli v soukromí vykonat potřebu. To vše se promítá do rodinného rozpočtu. Nemocné děti navíc chybí ve škole a zaostávají. Stavba záchodů u škol má také velmi pozitivní dopad na školní docházku dívek. Bez hygienicky čistých, bezpečných a oddělených záchodů dívky během asi pěti dnů v měsíci, kdy menstruují, nenavštěvují školu.

Totéž platí pro učitelky. Např. v Indii 23 % dívek během menstruace nechodí do školy. Do afrických škol, kde záchody nejsou, přestává v pubertě chodit asi desetina dívek. Bez kvalitního vzdělání nemají šanci na lepší budoucnost. „Vzdělaná žena má přitom pro rozvoj země neocenitelný přínos. Dokáže se lépe postarat o zdraví sebe i svých dětí, čím se snižuje dětská úmrtnost i odkládá věk prvního porodu. Rodiny pak mají méně dětí a lépe se uživí,“ vysvětluje Marie Hokrová ze společnosti Člověk v tísni, která vede kampaň Cena vody a dodává: „Dívky, které nechodí z jakéhokoliv důvodu do školy, mnohem častěji končí v práci. Ta je často nebezpečná pro jejich zdraví, ale i pro jejich budoucnost.“

Čůrat jen v noci

Nemít toaletu znamená nemít soukromí. Statisíce lidí nemohou jít „na záchod“, když potřebují. Můžou jít až ve chvíli, kdy jsou na to podmínky. Ženy například v Afghánistánu a dalších chudých zemích čekají často na setmění, aby mohly vykonat potřebu. V noci je ale může někdo přepadnout, ohrožují je jedovatí hadi a zvířata. Přes den tito lidé bez záchodů často méně pijí a odkládají úlevu. A to má zdravotní následky – u žen například urologické a gynekologické problémy, které později můžou i zkomplikovat porody apod.

Řešení? Léčba šokem i domácí bioplynárny

Společnost Člověk v tísni pomáhá zlepšovat hygienu a sanitaci například v Etiopii, Angole, Kambodži, Afghánistánu nebo v Demokratické republice Kongo. Základem je osvěta – místní lidé musí sami chtít postavit si záchod. Je symbolem statusu a s tím pracují také rozvojové projekty. „Chodí se po vesnici a ukazují se domácnosti, které mají hezké latríny. Srovnávají se s těmi, kdo chodí ven. Latrína má zvýšit pocit civilizovanosti. Kmenový vůdce, stařešina, ten záchod má a nemusí se schovávat ve křoví. Záchod je stejný symbol bohatství, jako když my máme na zahradě zaparkovaný Rolls-Royce,” vysvětluje Jan Faltus.

Nejen ve školách musí být záchody-toalety u zdravotního střediska v Kongu. Foto Lucie Pařízková

Používají se ale také “šokové metody”, které za podpory České rozvojové agentury a UNICEF úspěšně využívá Člověk v tísni v Angole. Místní pracovníci organizace ukazují komunitám velmi názorně, jak se výkaly dostávají do vody. “Sejde skupina lidí, facilitátor vezme skleničku, nalije do ní vodu a napije se. Dá ji kolovat, všichni se napijí. Krásná čistá voda. Pak vezme klacík, nabere s ním kus lidského výkalu a ponoří to do skleničky. Nabízí vodu lidem a samozřejmě nikdo se už napít nechce. Facilitátor se snaží těm lidem vysvětlit, že přesně takovou vodu oni pijí třeba z kaluže,” popisuje metodu Jan Faltus.

Budování záchodů je také součástí projektů, které se zaměřují například na obživu. V Kambodži Člověk v tísni pomáhá stavět domácí bioplynárny. Trus domácích zvířat a odpad z toalet jednoduchá podzemní stavba přeměňuje na plyn metan. Ten pak rodiny využívají na vaření a svícení. “Když jsem si bral půjčku, tak jsem se rozhodl postavit rovnou i novou toaletu. Odvádí odpad přímo do bioplynárny. Nemusím se bát, že se výkaly domácích zvířat a obsah záchodu dostanou do vody na pití,” říká kambodžský farmář Kimsan Hom z provincie Takeo. Dalším produktem bioplynárny je velmi účinné zdravotně nezávadné hnojivo, které dokáže zlepšit úrodu.

Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Více informací na www.rozvojovka.cz a www.facebook.com/Rozvojovka.

Autor: Člověk v tísni

Úvodní foto: Provizorní záchody v somálském uprchlickém táboře na jihu Etiopie. Foto archiv ČvT

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: