Šťastní zahradníci aneb Když práce dává pocit smysluplnosti a důležitosti

Šťastní zahradníci aneb Když práce dává pocit smysluplnosti a důležitosti

„Celosvětově se zahradničení řadí k nejpopulárnějším koníčkům vůbec a samozřejmě to není jen kvůli tomu, že odmění i naši psychiku. Nicméně naše psychika je odměněna od prvního okamžiku, kdy s tímto koníčkem začneme,“ uvádí psycholog Marty Nemko.

Podle britské studie z roku 2013 se se svým životem cítí spokojeno osmdesát procent zahradníků, a to v porovnání se šedesáti sedmi procenty běžné populace. Přitom ti, kteří zahradničí šest hodin týdně a více, jsou na tom ještě lépe.

Devadesát tři procent dotazovaných také uvedlo, že jim jejich koníček zlepšuje náladu. A jejich pocity potvrzují i četné vědecké studie.

Radost z dobrého bytí

„Pravdou je, že hodiny strávené na zahradě mohou být únavné. Můžeme do ní ovšem investovat přebytečnou energii, takže se nám lépe spí a tím pádem jsme lépe zregenerovaní,“ tvrdí autorka Sarah Raynerová s tím, že během této fyzické aktivity se nám v krvi zvyšuje hladina tzv. hormonů štěstí, serotoninu a dopaminu.

„Můj otec vždycky zahradničil, ale více jsem jeho koníčku porozuměla, až když jsem procházela dlouhodobou nemocí. I když jsem se necítila dobře ani fyzicky, ani psychicky, k záhonkům mě něco přitahovalo,“ popisuje Raynerová s tím, že jí činnost velmi pomohla při fyzické i duševní rekonvalescenci.

„Zahradničení může zajistit zdravé ovoce a zeleninu, příležitost k fyzické aktivitě a podpořit emocionální stav dobrého bytí,“ upřesňuje profesorka Anu Ramaswamiová.

O estetických zážitcích a radosti z vykonaného díla ani nemluvě. A ještě jeden psychický benefit je třeba zmínit – zejména lidé, kteří pracují duševně nebo jsou součástí nějakého složitého pracovního procesu, v němž hned nevidí reálné výsledky své činnosti, si prací na zahradě mohou dopřát euforii z toho, že při řadě úkonů, jako je třeba sekání trávy, plení apod., výsledek, který se výrazně liší od původního stavu, vidí okamžitě.

To přináší nejen radost, ale dává nám to pocit smysluplnosti a důležitosti našeho konání.

Všechny ty hodiny kopání, zvedání, prořezávání, plení, zalévání, sázení, přesazování a přenášení nám také pomohou spálit nějaké ty kalorie a posílit svaly.

Zvyšují i naši psychickou odolnost a výkon, pomáhají našemu osobnímu rozvoji. Zlepšují například koncentraci.

Budete se lépe soustředit

V Japonsku stále sílí trend, jehož název by se dal přeložit jako lesní koupele. V podstatě jde o pobyt v přírodním prostředí, ať už jde o procházky v lese, parku, nebo o pobyt na zahradě.

Lidé se tak nějak přirozeně odpojí od věcí, které v našich běžných hektických životech odvádějí pozornost od přítomného okamžiku. Přirozeně se začnou více soustředit na to, co je tady a teď.

Jestli jste někdy pleli záhonky, víte, že potřebujete celkové soustředění na to, abyste plevel identifikovali a nevytrhli rostliny, které pěstujete. Zvlášť na jaře, kdy jsou nové sazenice ještě malé a je potřeba hledět na malé detaily a rozdíly mezi lístečky nebo v síle stonku. Tím si zlepšíte schopnost koncentrace.

Šťastná špína na rukou

Další důležitou součástí zahradničení je hrabání se v hlíně. I to může zvýšit váš pocit pohody a dobrého bytí.

Mykobakterie nacházející se v půdě totiž podle vědců mohou zlepšovat výkonnost mozku a přispívat k lepší náladě. Prokázali totiž, že konkrétně Mykobakterie vaccea, která se v půdě nachází, zvyšuje hladinu serotoninu v těle.

Jaká pozitiva nám přináší?

Psycholog Seth J. Gillian, který se zabývá hlavně mindfulness, schopností opravdové všímavosti či plného vědomí, zahrádkaření vřele doporučuje. Vidí v něm mnoho příležitostí pro rozvoj osobnosti:

Co o vás zahrada říká?

Podle koučky Lenky Novákové zahradničení nejen zlepšuje naši schopnost vztahy navazovat, ale také je tvořit kvalitně.

„Zahrada prý učí odpovědnosti ke druhým. Po třiceti letech vzájemného hledání jsem se přesvědčila i já, že mezi člověkem a jeho zahradou platí podobná pravidla jako mezi člověkem a člověkem,“ myslí si koučka.

„Doplnila bych, že zahrada je ideálním učitelem odpovědnosti k sobě samé. V péči o zahradu a v péči o svoji duši nalézám mnoho společného,“ myslí si koučka s tím, že zahrady často vypadají podle člověka, kterému patří.

„V přírodní zahradě jsou stopy lidských rukou jen těžko rozpoznatelné. Je, jaká je – zarostlá, chaotická, na jaře svěže zelená, v létě louka plná květů, ale i kopřiv a pichlavých bodláků. A jestli je užitečná? Užitečná pro koho? Její stálí obyvatelé jsou spokojeni, a když nejsou, odejdou a přijdou jiní,“ zamýšlí se koučka.

„Zahrada užitková má zase pevný řád. Člověk odstraňuje vše nežádoucí, aby zvýšil výnosy žádoucích plodin, ze kterých obyvatelé zahrady mnoho nemají. Trochu to připomíná pracovní nasazení – pěstují se užitečné vlastnosti, disciplína, pracovitost, loajalita a poslušnost,“ uzavírá.

Jak na to?

Učitel bio zahradničení Joe Lampl sestavil pár bodů pro lidi, kteří by rádi začali s péčí o rostliny, ať už na zahradě, nebo na balkonech či terasách, ale trochu se bojí: