ZUZANA (37): Jsem těhotná. Manžel mě a moje potřeby nevnímá

Nemohla jsem otěhotnět

Po dítěti jsem toužila už několik let. S manželem Standou jsme se snažili dlouho, ale pořád to nějak nešlo. Žádný zdravotní problém jsme neměli, jen nám štěstí nepřálo. Jak jsem stárla, tak jsem už ani nevěřila, že se nám to podaří přirozeně.

Přestala jsem se na miminko tolik upínat a se Standou jsme začali žít zase normální život. Skončila jsem s počítáním plodných a neplodných dnů, s polohováním po sexu a neupínám se tolik na kvalitu Standových spermií a mých vajíček. Žádné speciální vitamíny, strava a abstinence alkoholu. Prostě žijeme a jíme jako všichni ostatní. K mému velkému překvapení jsem asi za dalšího půl roku po této změně otěhotněla. Byl to krásný pocit.

ANNA (52): Někdy pochybuju, zda mě můj muž má pořád rád. Věčně nevnímá

Anna a Pavel mají za sebou dlouholeté manželství. Anna ale začíná…

Když se snaží jen jeden

Těhotenství jsem si moc užívala. Ráda jsem chodila na nákupy oblečení pro sebe a miminko. Obhlížela jsem dětské pokojíčky a doplňky, které by se nám mohly hodit. Standa byl také šťastný, alespoň ze začátku mi to tak připadalo. Jak týdny utíkaly, začala jsem mít pocit, že mě manžel vůbec nevnímá.

Poprvé jsem si toho všimla asi ve dvanáctém týdnu. Chtěla jsem se Standou řešit, jak by mohl vypadat dětský pokojíček, a on mě odbyl. Že prý na to máme čas, že teď nic řešit nebude, ať ještě vydržím. Když jsem to zkusila asi o tři týdny později, opět jsem narazila na nezájem svého muže. Pochopila jsem, že téma dětského pokoje u nás bude asi tabu.

ŠÁRKA (49): Dcera nás šokovala. Přiznala, že žije v polyamorním vztahu

Šárka s manželem se nemůže srovnat s tím, že její dcera má polyamorní…

Když vás muž ignoruje

První kontroly u lékaře byly asi po měsíci. Standa se vůbec nezajímal, kdy kontroly mám, a ani ho nenapadlo doprovázet mě. I na velké ultrazvukové kontrole u specializovaného lékaře jsem byla sama. Po každé kontrole jsem mu říkala, co je nového, ale zase jsem měla pocit, že mě vůbec nevnímá.

Chtěla jsem se s ním domluvit, jestli si necháme říct pohlaví miminka, ale jemu to bylo jedno. Že to bude dcera, jsem si tedy nechala sama pro sebe. Cítila jsem, že se mnou manžel přestal o těhotenství a našem dítěti úplně komunikovat. Veškerá debata na toto téma byla úplně zbytečná.

JITKA (38): Nejsem lesba, ale vztah se ženou je asi mé jediné východisko

Bydlím ve sdíleném bytě, jsem single a žádný byt, kariéra ani muž…

Jak jsem se dostávala do pokročilejšího stadia těhotenství, dostavily se zdravotní problémy. Pořád mě pálila žáha, měla jsem hemoroidy a křečové žíly a o bolesti zad ani nemluvím. Manžel musel vidět, že něco není v pořádku, že mám bolesti a určitá omezení. Já jsem však necítila žádnou jeho podporu a starost. Věděla jsem, že mě nevnímá a je mu to jedno.

V tu dobu jsme se přestali milovat. O mých zdravotních problémech jsme nemluvili, ale jako milenku mě už nechtěl. Jeho nezájem a neustálé odmítání mě vedlo k různým myšlenkám – už mě nechce, není se mnou šťastný. Když mluvil o jiných ženách, tak jsem si myslela, že by mě nejraději za nějakou vyměnil.

ANNA (58): Svou životní lásku jsem našla už v dětství. Vzala mi ho ale smrt

Anna měla to štěstí, že svou životní lásku potkala už v dětství.…

Jak mluvit s partnerem, který mluvit nechce?

Bylo to těžké období, kdy se s manželem nedalo o ničem, co se týkalo těhotenství, mluvit. Jinak jsme spolu komunikovali a žili normálně. Tady jsem žádnou změnu necítila. Manžel nevnímal moje těhotenství, naše dítě a moje potřeby. Všichni kolem mě se zajímali o to, jak se mi daří a co mě trápí, jen Standa ne. Moc jsem se tím trápila. Myslím si, že by to měl být právě můj manžel a otec mého dítěte, kdo se bude nejvíce starat.

Pomaličku se blíží porod a já se bojím s manželem řešit, jestli mě bude doprovázet. Moc bych ho u porodu chtěla, ale nejsem si tím vůbec jistá. Když nyní nevnímá moje potřeby, nebude mi tam na obtíž? Bude mě vnímat alespoň tam a pomáhat mi? Nemám odvahu si s ním o tom promluvit.

MARCELA (45): Dcera je kopií mé tchyně, šíleně mě to irituje

Dcera Marcely je neuvěřitelně podobná své babičce, tchyni Marcely.…

Nemáme ještě ani vyřešená jména, a to mi zbývá do porodu asi pět týdnů. Vlastně ani nevím, jestli se na dítě ještě těší a chce ho. Celkově jsem ze Standy strašně zklamaná a nechápu, co se to s ním stalo. Nikdy jsme nic podobného neřešili. To je poprvé, co mě vůbec nevnímá a je mu něco, co se týká nás obou, tak jedno.