Topit dřevem je populární. Správná příprava je však věda

Topit dřevem je populární. Správná příprava je však věda

Topit dřevem je populární. Správná příprava je však věda

Jaký druh vybrat? Záleží jen na vás, nabídka je pestrá. Pořídit si můžete třeba připravený mix polen z tvrdých dřev, jako je dub, jasan či javor, dřevěné brikety nebo balíčky na jeden či více zátopů. Další možností je nákup volně sypaných kusů, o jejichž odvoz se postaráte sami. Platí, že palivové dřevo, které koupíte na pile nebo u specializovaných prodejců, bývá oproti hobbymarketům levnější.

Při nákupu si ověřte původ a jakost. Dřevo musí být především proschlé, což u měkkých druhů znamená prosychání nejméně jeden až dva roky, u tvrdých pak leckdy až čtyři roky.

Jsou v domě lepší kamna, nebo krb? Je nutné si uvědomit několik věcí

„U méně vyschlého dřeva je potřeba počítat s tím, že bude kouřit, špatně hořet a zanechávat mastnější saze, které se budou usazovat v komíně. Také jeho výhřevnost bude nižší, během hoření se totiž ze dřeva uvolňuje zbylá vlhkost, která snižuje množství tepla,“ přidává další potenciální problémy David Irmann, odborník na zahradní techniku společnosti Bauhaus.

Správná vlhkost dřeva, která by se měla pohybovat pod dvaceti procenty, vám podle zkušeností odborníků přinese až čtvrtinovou úsporu nákladů za topivo. Pracnější, ale výrazně levnější možností bude příprava dřeva vlastními silami, ovšem s dostatečným časovým předstihem. Těží se na jaře nebo na podzim a připravuje se v létě, aby minimálně následující rok v zimě mohlo být využíváno při vytápění.

Dřevo můžete pořídit v lese, a to formou zbytkových a nevyužitých kusů kmenů a zbytků z průřezů. Myslete však na to, že každý les je soukromým či státním majetkem, a je proto nutné se s majitelem domluvit dopředu.

Nejdřív řetězová pila…

Dřevo z čerstvě poražených stromů se štípe mnohem lépe než proschlé, takže se zpracováním neotálejte. S postupným vysycháním přichází i vyšší tvrdost a při pozdějším řezání nebo štípání zbytečně vydáte spoustu energie. Špalky nařezané na velikost spalovacího prostoru v krbu či kamnech se navíc snadněji skladují a rychleji schnou.

Pokud se rozhodnete pro zpracování větších kusů dřeva, jako jsou třeba klády nebo kulatina, přímo v lese, bude správným pomocníkem výkonnější benzinová řetězová pila. Výhodou je její síla a také možnost doplnění paliva, které si dovezete v kanystru s sebou. Je však potřeba myslet na její průběžnou údržbu, především mazání řetězu a lišty, výměnu filtrů a také míchání paliva.

Asi není třeba zdůrazňovat, jak nebezpečná může řetězová pila být. V šikovných rukou však slouží dokonale. Před každým řezáním ji důkladně zkontrolujte. Prohlédněte, zda nejsou některé její části uvolněné, zejména lišta a řetěz.

Vyzkoušejte, jestli správně funguje bezpečnostní brzda, doplňte olej pro mazání řetězu a prověřte, jestli pila správně maže lištu a řetěz. To zjistíte tak, že krátce rozběhnete pilu například nad stránkou starých novin. Pokud maže správně, z řetězu na špičce budou odstřikovat drobné kapky oleje.

Chalupy jsou hitem. Náročná údržba a opravy ale mohou zájemce odradit

Když s pilou pracujete, nikdy neřežte vrchní stranou ani špičkou lišty. Pozor na zakousnutí řetězu v řezu, může dojít ke zpětnému vrhu pily. Ta pak bude velkou silou vymrštěna vzhůru, zpravidla lištou proti vašemu rameni nebo hlavě. Přístroj proto držte oběma rukama předepsaným způsobem za obě madla, při případném zpětném vrhu pak zabrání úrazu už zmiňovaná bezpečnostní brzda.

Rozhodně se vyplatí chránit si oči brýlemi, nebo ještě lépe celý obličej štítem. Benzinové pily jsou velice hlučné, proto mají význam i chrániče sluchu. I kvalitní rukavice mají svůj smysl a rozhodně se vyplatí i neprořezné kalhoty a boty.

Pro řezání dřeva poblíž domu postačí akumulátorová pila, která má navíc řadu výhod. Menší váha nabízí příjemnější manipulaci, při práci vám nepřekáží kabel, přístroj vydává méně hluku a je bezemisní. Také údržba je oproti motorové pile jednodušší, neboť není potřeba míchat palivo nebo pravidelně čistit filtry. Během roku pilu využijete i k dalším úpravám na zahradě.

Pro řezání dřeva si pořiďte i kvalitní kozu, do které špalek stabilně upevníte. Dovolí vám, abyste stáli při práci vzpřímeně ve stabilní a bezpečné poloze. A nepotřebujete nikoho dalšího, aby vám jakkoli asistoval a přidržoval řezané dřevo. Opravdu špatným nápadem je naopak řezání dřeva, které si volně položíte na zem. V předklonu nemáte při práci takovou stabilitu, budete nuceni řezat nebezpečně špičkou pily, dřevo vám bude ujíždět.

…pak sekera, kalač nebo štípač

Po řezání přichází fyzicky nejnáročnější část – štípání. Sekera nebo kalač jsou nejtradičnější cestou, kterou někteří volí právě kvůli fyzické námaze a mentálnímu odpočinku. Pro snadnou a efektivní práci je potřeba vybrat sekeru, která padne do ruky, není příliš dlouhá, je dobře vyvážená a má optimální hmotnost.

Při výběru je dobré se zaměřit i na materiál. Modernější laminátové topůrko je v porovnání s dřevěným odolnější a lépe ergonomicky uzpůsobené. Čepel je v něm zalita, takže nehrozí její vypadnutí.

„K práci se sekerou bude potřeba větší, řádně vyschlý špalek z tvrdého dřeva. Je nutné, aby byl rovný a stabilní, jinak v případě smyku hrozí riziko úrazu i poškození sekery,“ vysvětluje David Irmann. Výška špalku by měla být čtyřicet až šedesát centimetrů, s průměrem opět alespoň čtyřicet centimetrů.

Designér Eduard Herrmann: K věcem, které si smontujete, máte osobnější vztah

Příznivci svižnější a fyzicky méně náročné práce sáhnou po štípači dřeva. Kromě snadné obsluhy si tenhle pomocník poradí i se špalky, které by bylo při ručním štípání nutné složitě klínovat. Horizontální štípače posouvají dřevem proti klínu, který je rozštípne. Nevýhodou je, že stroj obsluhujete v předklonu na zemi, což může být při delší práci hodně namáhavé. Některé horizontální štípače jsou proto vybavené vyššími nohami s koly, aby se obsluhovaly pohodlněji.

Topit dřevem je populární. Správná příprava je však věda

Daní za pohodlnou obsluhu je nutnost zvedat špalky do výšky. Tento typ štípačů je vhodný, když chcete občas topit v krbu nebo krbových kamnech a štípete kratší polínka. U vertikálních štípačů se klín pohybuje shora dolů proti stolu nebo základně. Nastavitelný doraz umožní nastavit výšku, do jaké se má klín po rozštípnutí špalku vrátit.

Pokud budete štípat kratší špalky, nemusíte čekat, než klín sjede dolů z nejvyšší pozice a po práci se do ní vrátí zpět. Dorazem nastavíte výšku pohybu klínu jen na požadovanou délku špalku a práce jde mnohem rychleji. Vertikální štípače se základnou na zemi si poradí i s většími a silnějšími špalky s délkou jednoho metru. Oceníte je proto při přípravě topiva do velkých kamen a kotlů.

Až budete hledat správný štípač, vybírejte také podle síly, kterou bude muset vydávat. Na polena z měkkého smrkového dřeva o průměru okolo dvaceti pěti centimetrů s délkou do čtyřiceti centimetrů vystačíte se strojem, který má štípací tlak čtyři tuny.

Pokud chcete štípat tvrdší, například bukové dřevo, pořiďte si raději stroj se štípacím tlakem sedm a více tun. „Jestliže palivové dřevo ve větším množství připravujete pravidelně, není od věci zvážit i pořízení kolébkové okružní pily, takzvané cirkulárky, se kterou půjde práce lépe od ruky,“ doporučuje Petr Tichý, odborník sítě prodejen Hecht – specialista na zahradu.

Štípače a kolébkové pily představují sice větší počáteční investici, ale řada lidí jim dává přednost kvůli jednoduché obsluze, větší bezpečnosti a hlavně rychlosti, s jakou se dá dřevo zpracovat.

Jistota dřevníku

Jakmile je dřevo zpracováno na správnou velikost, přichází na řadu správné uskladnění a vysychání. Čerstvé dřevo mívá v průměru vlhkost padesát procent. Díky měřiči vlhkosti snadno zjistíte, až vlhkost dosáhne kýžených dvaceti až deseti procent. Dřevo po vyschnutí ztrácí barvu čerstvé mízy a mírně šedne.

Chalupář umí zdobit dřevo výbojem vysokého napětí. Vznikají opravdové unikáty

Možností, jak polínka uskladnit, je hned několik, vždy však platí, že nesmí ležet přímo na zemi a neměla by být přikryta plachtou bez možnosti odvětrávání. Tím nejhorším nápadem by bylo přikrytí igelitem. Plesnivění na sebe pak nenechá dlouho čekat. Naprosto nevhodným místem k uskladnění bude uzavřená garáž nebo zahradní domek.

Léty prověřeným a obtížně nahraditelným způsobem pro uskladnění je bytelný dřevník, do kterého se vám vejdou polínka na dvě až tři topné sezony. Prostor rovnou rozdělte na několik sektorů, které budete každý rok doplňovat tak, abyste vždy topili dřevem proschlým a v dalších sektorech mohlo dřevo prosychat. Nejjednodušším způsobem, jak zabránit kontaktu dřeva s vlhkou zemí, je dát na dno dřevníku například staré palety.

Když konstrukci dřevníku vytvoříte z pevných latí nebo prken, mezi kterými necháte mezery, bude volně proudit vzduch i stěnami, což uskladněnému topivu velmi svědčí. Mezi vrstvou dřeva a stěnou by měl být odstup kolem deseti centimetrů, aby vzduch mohl cirkulovat. Jednotlivá polena také neukládejte natěsno na sebe.

Další možností je otevřený vzdušný přístřešek u návětrné stěny domu, kam během dne zasvítí sluníčko. Otop je takto po ruce a zároveň zvyšuje izolaci domu. Je však potřeba počítat s delší dobou prosychání dřeva, protože je z jedné strany zakryté. Alternativou je také vyskládání otopu do hráně. Zde je nutné myslet na správné podložení, rozložení, odvětrání a také přístřešek.

Jaké dřevo vybrat?

Dubové dřevo má vysokou výhřevnost a dlouhou délku hoření. Měli byste ho používat ve spalovacích zařízeních, která slouží výhradně pro výrobu tepla, jako jsou třeba kamna. Nevýhodou je dlouhá doba, kterou potřebuje k vyschnutí. Dejte mu minimálně dva roky, ale raději víc.

Bukové dřevo je považováno za klasické krbové topivo. Hoří hezkým plamenem a téměř nejiskří, takže je bezpečné a nedělá kolem krbu nepořádek. Kromě toho má mimořádně vysokou výhřevnou hodnotu a při spalování vydává příjemnou vůni. Není proto divu, že se upřednostňuje pro uzení potravin či grilování, a tomu odpovídá i vyšší cena. Potřebuje také víc času k prosušení, dva roky stačí. Pohlídejte, aby nezačalo hnít.

Úchvatný vejminek pro aktivní rodiče: žádné schody a minimální náklady

Dřevo břízy je také ceněno jako topivo do krbu. Má vysokou výhřevnost, jiskří velmi málo a při hoření se díky obsaženým éterickým olejům modře třpytí a příjemně voní. Díky své bílé kůře, která hoří i mokrá, je zároveň mimořádně pohledné i naskládané na hromady. Pozor, i bříza ve vlhku velmi rychle podléhá zkáze. K proschnutí stačí rok.

Smrkové dřevo velmi snadno vzplane, ale také velmi rychle shoří. Jeho výhřevná hodnota je vysoká, délka hoření však malá. Nepoužívejte ho, pokud máte otevřený krb, protože velmi jiskří, což je způsobeno uzavřenými smolnými bublinami. Smrkové dřevo bývalo v porovnání s jinými druhy dřev poměrně cenově výhodné. Oproti minulosti si však letos za palivové dřevo připlatíte.

K topení jsou vhodné i topol a vrba. Počítejte však s nízkou výhřevnou hodnotu a krátkou dobu hoření. Jako palivová dřeva se proto příliš nedoporučují, ale spálit se dají. Dřevo olše je dobré na podpal. Velmi dobře chytá a snadno se rozhoří, je proto vhodné do kombinace s dalšími druhy krbových dřev.

Brikety vs. pelety

Odpadá čekání na vysušení, jsou prostorově úsporné, topit s nimi můžete okamžitě a mají dlouhou dobu hoření. Tak lze stručně popsat klady briket, vyrobených z drcené dřevní hmoty, která následně projde sušením a lisováním do požadovaného cihlovitého, kulatého či blokového tvaru.

Pokud se rozhodnete pro vytápění právě briketami, je dobré vědět, že požadované výhřevnosti lze dosáhnout pouze při plném uzavření přívodu vzduchu, pak brikety zůstanou po dobu hoření a žhnutí kompaktní. Pozor – při hoření zvětšují objem, proto se topeniště nemůže plnit až po okraj.

Pelety jsou menší výlisky vyráběné z odpadu, který vzniká při dřevovýrobě. Pro výrobu pelet jsou nejlepší především čisté smrkové piliny. Dřevěný odpad se drtí a za vysokého tlaku je pomocí speciálních lisů na pelety stlačován. Výsledkem jsou drobné stejnoměrné válečky s relativně vysokou výhřevností, která závisí na jejich kvalitě a vlhkosti. Průměrná výhřevnost dřevních pelet se pohybuje kolem 16,5 MJ/kg.

Roubenka, kde vládnou skřítci: Útulný interiér lze udělat i bez vysokých nákladů

Jen pro srovnání, suché dřevo z jehličnatých stromů má výhřevnost kolem 19 MJ/kg, dřevo z listnatých stromů 18 MJ/kg. Při nákupu je dobré si pohlídat kvalitu, která se projeví v účinnosti vytápění. Vodítkem bývají certifikáty. Nejkvalitnější jsou dřevěné pelety kategorie ENplus s rozlišením na A1, A2 a B.

Abyste však mohli dřevěnými peletami topit, musíte si pořídit peletová kamna nebo speciální automatický kotel. Zapalování a přikládání je automatické, takže není třeba často chodit do kotelny.

Na trhu najdete i modely, které se samy čistí. Vynášení popela vás pak čeká jen jedenkrát až dvakrát měsíčně. Existují dokonce i kotle s automatickým odpopelněním, které interval vynášení ještě prodlouží.

Tagy: