Postavil si dům za třetinu tržní ceny. Inspiroval se i v Pompejích

Postavil si dům za třetinu tržní ceny. Inspiroval se i v Pompejích

Postavil si dům za třetinu tržní ceny. Inspiroval se i v Pompejích

„Nejlepší je koupit pozemek a postavit, co tam patří,“ je přesvědčený architekt Tomáš Brix. Na osmisetmetrovou parcelu u lesa proto „posadil“ patrovou, jednoduše a funkčně vybavenou dřevostavbu.

Nepravidelný pozemek u lesa architekt zohlednil v atypickém tvaru patrového domu složeného z trojúhelníku, obdélníku i kruhové výseče. Dřevostavbu doplňuje plaňkový plot.

Nejdřív na internetu vybíral pozemek v několika krajích. Nejvíc se mu líbil rohový na okraji slavné filmové osady Kersko, v níž roky bydlel spisovatel Bohumil Hrabal.

Jedinou, ale nezanedbatelnou vadou bylo, že parcela leží v záplavovém území u slepého ramene Labe. Před sto lety tu proudila voda, ale po úpravě toku lokalitu zařadili do zastavitelného území.

„Musím počítat s tím, že v případě větší vody budu mít na zahradě asi dvacet centimetrů. Pro mě jako architekta to byla výzva. Stavění je především o tom, že musíte vědět, co chcete. Možnost výstavby jsem konzultoval i s pojišťovnou, která mi doporučila posadit dům ,na nohy‘. Spousta pozemků nemá ideální parametry a lidé na nich přesto postaví klasický dům, aniž by něco zohlednili. Je to i tím, že kultivovaných investorů je dnes málo,“ říká úvodem architekt, který si vlastní dům vybudoval jako vzorovou ukázku respektování daných podmínek. Na základy z betonových patek je posazená konstrukce skeletu 3×3 metry.

Sázka na dřevo

Nepravidelný tvar pozemku si řekl o „rohlíkový“ půdorys stavby kombinující geometrii trojúhelníku, obdélníku i kruhové výseče. Dvoupodlažní dům s užitnou plochou 180 m2 a dvojgaráží je uzpůsobený celoročnímu bydlení. Má za sebou teprve první letní sezonu, ta zimní jej letos teprve čeká.

Venkovní krytá terasa s přilehlou sezonní kuchyní i sociálním zařízením může fungovat buď jako letní byt, či zimní zahrada. Nejpružnějším konstrukčním řešením byla podle Tomáše Brixe, který na projektu spolupracoval se synem architektem Tomášem Brixem mladším, dřevostavba.

13 fotografií

„V současnosti obecně roste zájem o maloformátové bydlení, což navazuje na pojem sociálního bydlení v minulosti. Motivací jsou stoupající náklady na pořízení pozemku i výstavby domu. Má ambici zabydlení méně technicky vybavených území, umožňuje i průmyslovou výrobu domů. Tento druh výstavby není na druhou stranu tolik vhodný pro bydlení rodin s více dětmi,“ připomíná Tomáš Brix, významný představitel české postmoderny sedmdesátých let minulého století, která otevřela mimo jiné téma udržitelnosti a respektování kvalit daného místa pro stavbu.

Postavil si dům za třetinu tržní ceny. Inspiroval se i v Pompejích

Co je doma, to se počítá

„Než bych dlouze kreslil a trávil tím hodiny, raději dělám. Člověk se nesmí štítit práce. Ušetří se tím čas i finance, dům se mi povedlo postavit za třetinu tržní ceny. Kdybych zadal třeba výrobu schodiště, kroutili by hlavou, bylo by to drahé a ještě by to dlouho trvalo. Nakoupím materiál a stavím, vnímám to jako takovou sochařinu,“ konstatuje architekt Brix, který kromě toho navrhuje a sám vyrábí dřevěný nábytek.

Pro vyrobení kuchyňské linky a jídelního stolu posloužily majiteli korpusy z outletu IKEA i nařezané desky spárovky.

Do kuchyně vyrobil linku, jejímž základem jsou korpusy skříněk pořízených v outletu IKEA, ostatní části dodělal.

Moje generace má zkušenost se samovýrobou. Dnešní doba přinesla navíc možnost využívat elektronické prostředky. S pomocí internetu jsem objevil i řemeslníky z regionu. Podobně jako kdysi, když byla dopravní dostupnost omezená. Novodobými prostředky se vlastně vracím do původní podoby. Po získání stavebního povolení stavba trvala skoro dva roky, ale 80 procent času se na něco čekalo. Aspoň jsem měl prostor vyladit detaily,“ ještě dodává.

Díky počítači a aplikaci ušetřil materiál: vyšel mu přesný počet trámků pro konstrukci dřevostavby. Ta musí také dýchat, aby se neobjevil rosný bod, proto je použitá difúzní prodyšná skladba fasády. I proto jsou vnitřní stěny obloženy keramickými obkládačkami jen v místech, kde se objevuje voda (kuchyň, koupelna…), ostatní plochy chrání omyvatelný nátěr.

Stěny dobře izoluje PUR pěna, která se díky aplikaci stříkáním dostane do všech koutů.

Obytná místnost spojuje obývací pokoj, kuchyni i jídelnu. Prostor je obložený smrkovým dřevem – na podlaze i v podhledu. Krbová vložka je součástí hybridního vytápění domu.

Inspirace z popela

Plastová okna s trojsklem vylepšují tepelně izolační parametry stavby. Desky z laminátu v kombinaci s dřevěnými okenicemi zase vyřešily uzavření přízemí, do kterého nefouká, a v létě je tak zajištěná přirozená ventilace.

Promyšlené jsou i zdroje tepla. Hybridní systém vytápění v tomto případě znamená, že výkon tepelného čerpadla (vzduch–vzduch) může zastoupit i krbová vložka, teplý vzduch lze přečerpávat do koupelny a dvou ložnic. Záleží jen na tom, kolik je majitel ochotný platit.

Malá vodní plocha vytvořená s pomocí fólie a vrstvy filce zachycuje dešťovou vodu a vylepšuje klima.

Vodou se v domě neplýtvá. Do místa není zavedená kanalizace, ale je zde biočistička odvádějící takzvanou šedou vodu (z vany, sprchy, myčky, umyvadla…) přímo do Labe.

Tomáš Brix sám vytvořil malé jezírko, jež pozitivně ovlivňuje i zdejší klima. Stačilo mu k tomu pár korun a fólie, pod niž položil vrstvu filcu. Pod hladinu umístil provrtané plastové nádoby (které zbyly od malty) s jutou a kousky dřeva.

To popisuje takto: „Příroda si všechno vezme sama, mám tu dokonce i žáby. Důvodem vybudování bylo ovšem i to, že stavební řád požaduje využití dešťové vody. Vlastně jsem se inspiroval v Pompejích, jejichž obyvatelé to takto měli zavedené už před tisíci lety.“

Vizitka

Tomáš Brix (76), architekt, urbanista, vysokoškolský pedagog, majitel architektonického atelieru B. R. I. X.

Tagy: