Templářské sklepy Čejkovice, majetek rytířského řádu

První zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248, tedy před 770 lety. Takové výročí se sluší oslavit. Ubytovat se můžeme tam, kde bydleli a hlavně odpočívali templáři po divokých bojích na Blízkém Východě. Zámek dnes slouží jako hotel.

Zatímco templáři zahajovali den modlitbou a poprvé jedli až v poledne, nadto dva z jedné misky, hotelový ranní buffet má ke skromnosti daleko.

Dispozice pokojů svědčí o jejich historickém původu. Po zrušení templářského řádu se mezi majiteli nadlouho ocitli jezuité. Poté se majitelé a účel zámku rychle střídali, až se z něj stal komfortní hotel.

Templářské opojení

Templáři přivezli do Čejkovic nejen své know how, ale také vinnou révu už 100 let před Karlem IV. Zakládali vinice, produkovali víno. K tomu, stejně jako k obranným účelům, potřebovali sklepy a podzemní chodby. Ne jen tak ledajaké. Prostornými klenutými chodbami mohl projet jezdec na koni stejně jako naložený vůz. Kam až? Nikdo neví jistě. Pověst praví, že délka podzemní chodby je 28 kilometrů. Dnes přístupných je 650 metrů a slouží jako za templářů k uskladnění a zrání vín.

Božský nápoj zde vyrábí již 82 let vinařské družstvo Templářské sklepy Čejkovice. Jen v historických sklepech má uloženo více než 350 000 litrů vín v dubových a barikových sudech a rozsáhlý archív lahvově zralých vín. Dalších 6 miliónů litrů má družstvo v průmyslových budovách v Čejkovicích. Vína pocházejí z vlastních i spřátelených vinic z Velkopavlovické, Mikulovské a Slovácké oblasti, tedy z různých podloží, poloh i klimatu. Ze širokého portfolia si vybrat si může každý. Charakteristické jsou lahve i etikety, hlásící se k templářským předkům.

Templářské sklepy jsou přístupné veřejnosti a prohlídka stojí za to. Kromě templářského rytíře, při speciálních akcích živého, jinak sochu jako živou, tam najdete i doopravdy největší láhev vína. U historických sudů je možné posedět, okoštovat a v opojné sklence hledat pravdu o templářích, jejich osudu a o životě vůbec.

Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu

Málokteré historické organizace vzbuzují tolik otázek, spekulací, konspiračních teorií a emocí, jako templáři, Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu.

Církevní řád vznikl kolem roku 1120 v Jeruzalémském království z iniciativy šlechticů k ochraně křesťanských poutníků do Svaté země před útoky muslimů. Zprvu se hlásil k augustiniánské řeholi, vlastní řeholní pravidla templářům sestavil Bernard z Clairvaux, francouzský opat a význačný mystik. Nejdříve cisteciák, poté augustinián, nakonec templář a dnes svatý.

Templářští rytíři skládali slib čistoty, chudoby, poslušnosti a ochrany poutníků.

Počet templářů i jejich věhlas rychle rostl. Za sídlo obdrželi část královského paláce v Jeruzalémě, který stál tam, co zbořený Šalamounův chrám. Název templáři je odvozený od slova templ - prastarý chrám, dnes nejspíš synagoga.

Objevili tam, jak vystavět mystický chrám? Našli něco záhadného či svatého? To zůstane asi navždy předmětem spekulací a legend. Templářský archiv byl zničen. Jejich řehole je jedním z mála dokumentů, které se zachovaly. Jisté je, že jakkoliv byli členové řádu osobně chudí, řád značně bohatl. Polní armáda, kterou celý templářský řád v podstatě byl, se bez velkých peněz neobejde, ve středověku stejně jako dnes.

Kam zmizeli tajemní rytíři?

Jak šel čas a Turci rozmnožili řady muslimů na Předním Východě, byla tamní pozice křesťanských držav neudržitelná. Templáři si toho byli vědomi a včas budovali své postavení v Evropě. Ve Svaté zemi přes velkou snahu postupně ztráceli jednotlivé državy a hrady, Jeruzalémské království bylo dobyto. Mnoho rytířů zahynulo, zbylí se přesunuli přes Kypr a Sicílii do Evropy. Templáři se angažovali i v Británii, na severu Evropy či v Uhrách, ale ztrátou Svaté země jejich význam jako bojovníků upadl.

Zato vzrostla jejich ekonomická role. Již předtím působili jako velmi schopní a spolehliví bankéři. V Paříži hlídali francouzský královský poklad. Ponechme historikům, zda směnky vynalezli dřív templáři nebo johanité. Pěstovali vinnou révu, kupovali statky, půjčovali peníze a bohatli čím dál víc. Což se jaksi nesluší. A pak přišel jejich největší dlužník, francouzský král Filip IV. Sličný, s oblíbenou praxí pogromu. Vůči křesťanskému řádu to arciť nebylo jen tak.

Templáři byli bohatí a samostatní, nepodléhali světské moci ani biskupům a podřízeni byli pouze papeži stejně jako ostatní řády.

Francouzský král musel vyvinout velký tlak na papeže a zároveň templáře obvinit z kacířství a nejhorších hříchů. Tak přišel pátek 13. října 1307, kdy začalo plošné zatýkání příslušníků řádu ve Francii, věznění, mučení a popravy. Od té doby se "pátek třináctého" pokládá v Evropě, Severní i Jižní Americe za nešťastný den, kdykoliv se objeví v kalendáři. Navíc třináctka má další konotace - třináctý apoštol byl Jidáš, třinácté písmeno hebrejské abecedy je M a označuje smrt (mavet). Podobné postavení má v Asii čtyřka.

Mimo Francii byl sice templářský řád také zrušen, ale k plošným násilnostem tam nedošlo. Někde se řádoví bratři prostě přejmenovali na jiné bratrstvo. Majetek oficiálně připadl johanitům, neboli maltézským rytířům. V Čechách a na Moravě se templářské komendy postupně přeměnily na johanitská hospodářská centra, v Praze na Malé Straně johanité zbohatli tak, že vybudovali opevněné velkopřevorství a vykopali vltavský náhon Čertovka okolo ostrova Kampa.

Jenže zdaleka ne všechno, co měli templáři, se dostalo do rukou církevní či světské moci. Templáři zřejmě tušili, že se blíží katastrofa, a asi neodhadli, že bude vůči nim tak krutá. Ve Francii řád zůstal až do zatčení, ale den před pátkem třináctého opustili všechny jeho lodě přístavy a odpluly do Skotska a Portugalska. Co přesně vezly a kam se náklad nakonec dostal, není dodnes jasné. Jistě šlo o velké bohatství. Zda šlo jen o peníze a majetek, nebo i o znalosti a morálku, se také jen dohadujeme.

Kam se podělo jejich dědictví a vědění a jaké vlastně bylo? Vyplnila se kletba vyslovená v plamenech na hranici posledním velmistrem Jacquesem de Molay proti králi a papeži jen náhodou? Odvozují se od templářů společenstva jako ilumináti či zednáři skutečně, nebo se to jen říká?

INFO: Templářské sklepy Čejkovice