Jako kdyby mluvila. Barokní flétna má tolik možností, že na ni hraju hudbu od renesance po klasicismus, říká Jana Semerádová

Vede hudební soubor Collegium Marianum, jako flétnistka vystupuje s předními světovými orchestry i sólisty a jako dramaturgyně připravuje hudební festival Letní slavnosti staré hudby. Před dvaadvaceti lety vznikly z potřeby mít v Praze v létě akci, která bude na špičkové hudební úrovni. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce žena, jejíž zápal pro hudbu je slyšet nejen z pódia, ale i ze studiového mikrofonu: Jana Semerádová.

Hudbu studovala na konzervatoři a později i na Filozofické fakultě, provozuje ji v rámci souboru Collegium Marianum, který se soustředí na interpretaci hudby 17. a 18. století, a také připravuje její přehlídku pro široké publikum. Jméno flétnistky a dramaturgyně Jany Semerádové je úzce spjaté s Letními slavnostmi staré hudby, které v Praze potrvají až do 5. srpna. Festival před dvaadvaceti lety spoluzakládala se svou sestrou Markétou. „Podnětem byla tehdejší velká výstava Sláva barokní Čechie. Cítily jsme potřebu uspořádat v Praze hudební přehlídku s vysokou kvalitou, to, co se tu tehdy nabízelo, byla totiž nabídka turistického charakteru. Neměla takovou úroveň, jakou bychom chtěly slyšet,“ vzpomíná.

Letošní ročník má motto Nobilitas. Posluchači si tak na různých místech Prahy užijí hudbu, která v sobě nese vznešenost, ušlechtilost a kultivovanost, hudbu, již v minulosti poslouchala vyšší šlechta. Nejde přitom jen o melodie italského středověku, španělské renesance nebo francouzského baroka, ale i o písně irské. Právě na ně Jana Semerádová upozorňuje. „Interpretaci irské hudby se paralelně s barokní flétnou věnuje Anna Besson, v zahradách Trojského zámku uslyšíme písně, které se v 18. století zpívaly nejen v nižších vrstvách, ale i ve vrstvách šlechtických. Skladba Aileen Aroon je tak populární, že se zpívá dodnes, i Händel kdysi řekl, že kdyby napsal jen ji, byl by spokojen,“ konstatuje Semerádová.

Ve Vizitce mluvila detailněji o místech, na nichž se letos Letní slavnosti konají, o důležitosti osobního kontaktu se zahraničními soubory, o své lásce k baroknímu tanci i o radosti z možnosti „vyblbnout se“ v rámci koncertů komorního charakteru, které hrává se souborem Collegium Marianum.

Jana Semerádová dnes patří mezi špičkové hráčky na barokní flétnu, jejíž možnosti ji uhranuly už na konzervatoři. V rozhovoru vysvětlila, jak se zvuk tohoto nástroje liší od zvuku klasické příčné flétny. „To, že barokní flétna mluví, mi přijde tak přirozené, že jsem u ní zůstala a hraju na ni hudbu od renesance až po klasicismus.“ Čas od času si ale střihne i moderní hudbu, nejčastěji francouzské skladby z konce 19. století. Chystá se také na muziku zcela soudobou, hrát bude skladby napsané přímo jí na tělo.