Natírání není věda. S renovací pomocí barvy si poradí každý

Natírání není věda. S renovací pomocí barvy si poradí každý

Natírání není věda. S renovací pomocí barvy si poradí každý

Deset kroků k nízkoenergetickému bydlení: U čeho začít, na co myslet?

Krycí barva se hodí zejména tam, kde už dřevo nebo kov nejsou v takové kondici, abyste mu mohli ponechat jeho přirozený vzhled, nebo když chcete dosáhnout pěkně sytý odstín. Před aplikací je vhodné použít základovou barvu a až následně krycí. K dispozici máte širokou barevnou škálu, podle údajů výrobců si můžete nechat namíchat až 20 tisíc odstínů. Při renovaci kovu nejprve použijte základní antikorozní nátěr, až poté přichází na řadu vhodná vrchní krycí barva. Kdo si chce práci zjednodušit, sáhne po speciálním přípravku „dva v jednom“, který vlastnosti obou nátěrů spojuje. Krycí barvu využijete také při dnes velmi oblíbeném patinování.

Nátěrové hmoty na chemické bázi – s nutností použití ředidla – vytvářejí odolnější povrch, zlepšují roztíratelnost hmoty a odstraňují staré nátěry. Ale nehodí se na každý materiál, pro klasický kovový plot je například mnohem lepší barva ředitelná vodou, která vykazuje mnohem větší krycí schopnosti a odolnost vůči vlivům prostředí. Tyto tzv. disperzní nátěry při aplikaci ani schnutí nezapáchají, rychleji zasychají, takže je možné natřít skříňku během jednoho dne a druhý den už opět slouží svému účelu.

Jak bydlí kráska Markéta Nausch Sluková: velká knihovna i svatební slib na zdi

„Na trhu najdete univerzální, vodou ředitelné krycí barvy, které jsou určené nejen na dřevo a kov, ale drží i na plastu, terakotě, omítce a dalších typech povrchů,“ vypočítává Radek Kříž, technicko-obchodní zástupce značek Balakryl a Bondex. Vždy je však důležité dodržet správný postup aplikace a hlavně přípravy povrchu.

Lazura, lak, nebo olej?

Při ošetření dřeva lze také kromě nátěru barvou použít napuštění olejem, lakování nebo lazurování. Lazura je bezbarvý či barevně tónovaný nátěr, který se vpíjí do dřeva, a tím zajišťuje jeho lepší odolnost. Nechá vyniknout kresbu a na rozdíl od barvy nebo laku, které zůstávají pouze na povrchu, se neloupe.

Silnovrstvá lazura vytváří vodu odpuzující a pružný povrch odolný vůči praskání a olupování s výbornou barevnou stálostí. Tenkovrstvá lazura proniká naopak hluboko do struktury dřeva a reguluje jeho vlhkost. Zabraňuje tak jeho kroucení a praskání. Přitom ho nejen chrání, ale zvýrazňuje také kresbu a umožňuje mu vyniknout. Po lazuře sáhněte, až budete dávat nový kabát svému plotu, oknům, dveřím, zahradnímu nábytku, altánům nebo pergolám. Využijete ji také při ošetření nábytku z masivního dřeva. Nehodí se na dýhu, protože ta nemá dostatečnou hloubku pro prolnutí do dřeva.

Divoké změny ve stavebnictví: Nízkoenergetické domy dostaly přísnější měřítka

Lak vytváří průhlednou, většinou lehkou a snadno udržovatelnou povrchovou vrstvu, kterou dřevo překryje, kresba proto není viditelná. Mírnou nevýhodou je, že při poškození budete muset zbrousit a zrenovovat celý povrch najednou. Laky stejně jako barvy mohou být syntetické, nebo vodou ředitelné. Syntetické laky obsahují rozpouštědla, proto se musejí ředit, a obecně se používají především v exteriéru.

Po lazuře sáhněte, až budete dávat nový kabát svému plotu, oknům, dveřím, zahradnímu nábytku, altánům nebo pergolám. Využijete ji také při ošetření nábytku z masivního dřeva.

Mimořádné oblibě se v současnosti těší exteriérové i interiérové oleje. Pronikají do dřeva, chrání ho, a přitom ho nechávají dýchat. Olejem však lze napustit pouze dřevo, které nebylo dříve nijak ošetřeno, nebo maximálně opět olejem. Výhodou je, že při poškození dané místo jednoduše vyčistíte nebo lehce zbrousíte a natřeme olejem. Nikdo nic nepozná. Olej však nemá krycí účinky, a musí se proto často obnovovat. Díky svým vodoodpudivým účinkům se olejem ochraňuje dřevo například na terasách.

Jak vybrat správné dveře: bílá klasika neunaví, hitem dneška je však něco jiného

Oblíbené jsou také vosky, které pronikají do dřeva a poskytují mu přirozenou ochranu i příjemnou vůni. Po zaschnutí je však třeba navoskovanou plochu ještě vyleštit. „Tvrdé a cizokrajné dřevo byste měli napouštět pouze olejem, jedním z důvodů je vysoký obsah třísloviny. Lakování svědčí buku, dub lze natřít podlahovým lakem. Pro měkké dřevo je nejlepší možnou ochranou tenkovrstvá lazura, v případě silnovrstvé dochází k přilepení,“ doporučuje Monika Linghartová, odbornice na barvy a laky v Hornbachu. Ale dost už bylo teorie, je na čase se pustit do práce.

Ošetření venkovního dřeva

Volá po novém kabátu dřevěný plot u chalupy nebo pergola? Rozhodně se vyhněte práci v mrazu nebo za příliš chladných dnů, nenatírejte ale ani při nadmíru vysoké vlhkosti vzduchu či na přímém slunci. Nejlepší jsou teploty v rozmezí 20 až 25 stupňů Celsia, vlhkost vzduchu by neměla přesáhnout 75 procent. Věnujte dostatek času přípravě povrchu, nejčastější chybou je, je-li nedostatečná. Obecně platí, že povrch by měl být zbavený všech starých, už nesoudržných nátěrů, mírně zdrsněný (zbroušený brusným papírem, houbičkou, bruskou), zbavený všech nečistot i prachu a odmaštěný. K odmašťování můžete použít ředidlo nebo líh. Teprve na takto připravený, suchý povrch lze aplikovat jakýkoliv nátěr s jistotou, že bude dobře držet.

Barvou pro letošní rok je modrá. Z bytu udělá luxusní a elegantní místo

Dřevo, především to, které natíráte poprvé, je dobré nejdřív naimpregnovat. Impregnace zajistí stejnoměrný nátěr, obsahuje i fungicidní prostředky, což zabraňuje napadení dřevokazným hmyzem. Schnout by měl alespoň 24 hodin, potom se povrch jemně přebrousí. Teprve pak se pusťte do nanášení lazury, laku nebo barvy. Ideální jsou vždy dva až tři nátěry, s minimální dobou schnutí vždy jeden den. „Nanášejte v tolika vrstvách, kolik je doporučeno na obalu přípravku. Dodržujte dobu schnutí jednotlivých vrstev. I to má velký vliv na životnost nátěru,“ zdůrazňuje Radek Kříž.

Pořiďte si plochý štětec vyrobený ze směsi syntetických a přírodních štětin. Namáčejte jen špičku a tahy veďte po směru vláken dřeva. Pokud byste namáčeli větší část štětce, bude vám barva při natírání stékat na ruce. Šikovným pomocníkem bude i stříkací pistole.

Parkety, palubky a nábytek

Kvalitní dřevěná podlaha vydrží roky. Pokud už ale začíná být sešlá časem a sem tam se na ní objeví tmavší flíček, povrch se jednoduše přebrousí. U podlah, které nejsou příliš poničené, stačí obrousit povrchový lak. Bruskou byste tak měli pracovat pouze do hloubky jednoho milimetru. U více poškozených podlah můžete být důraznější, o dva až tři milimetry.

Broušení provádějte ve třech chodech vždy šikmo směrem k vláknům dřevěných parket. Nejdříve použijte brusný papír o zrnitosti brusiva P40, pokračujte P60 a nakonec použijte P100. Až odstraníte všechny nečistoty, zatmelte případné nerovnosti. Využijte piliny z nejhrubšího broušení smíchané s tmelící hmotou.

Pak přichází na řadu renovační lakování. Po zatvrdnutí základního laku je nutné parkety lehce přebrousit, a to buď ručně, nebo brusnou mřížkou o zrnitosti 100. Když se je rozhodnete naolejovat, nejlépe tak učiníte pomocí široké nerezové špachtle a štětce. Aby bylo vtírání do parket ještě jednodušší, pomozte si rotační bruskou s tvrdší a odolnější houbičkou.

Rekonstrukce panelákového bytu: Chytrými nápady lze přivést světlo i vzduch

Ošetření obložení z oblíbených palubek je podobné. Podklad opět musíte před aplikací nátěru vybrousit dohladka, zbavit mastnoty, oleje, vosku či pryskyřice a následně povrch naimpregnovat. K samotnému nátěru lze použít transparentní olejový lak, který vytvoří nepropustnou vrstvu. U neošetřených dřevěných povrchů jej aplikujte rovnoměrně ve dvou tenkých vrstvách štětcem, houbičkou nebo válečkem ve směru vláken dřeva a nechte dokonale vsáknout. Asi po 15 minutách setřete olej, který zůstal na povrchu, čistým suchým hadříkem, aby nezanechal na palubkách mapy. Jednotlivé vrstvy lze přetírat až po 16 hodinách. Mezi nimi nátěr lehce přebruste jemným brusným papírem nebo houbičkou.

Renovace nábytku pomocí štětečku a barev je oblíbenou činností především kutilek. Je nutné nejprve skříňku nebo židli omýt vodou s jarem a nechat uschnout. Plochy musíte opět jemně přebrousit, případné nerovnosti zatmelit. Základovou barvu začněte nanášet na dokonale čistý a suchý nábytek. Pak podle potřeby přidejte dvě až tři vrstvy hlavní barvy a na závěr celou plochu přetřete vrchním bezbarvým lakem. Natřít dřevo jednou provždy nestačí. Nátěr na dřevu v exteriéru i interiéru musíte pravidelně obnovovat, aby vydržel co nejdéle, především v exteriéru odborníci doporučují renovaci každý rok.

Drátěný plot, plechová střecha a radiátory

Ochránit vhodným nátěrem je čas od času nutné také drátěný plot. Zbavte se rzi a starých nesoudržných nátěrů. Použít lze třeba ocelový kartáč, ale práci vám usnadní elektrická bruska či ocelový kartáč na ruční vrtačce. Zvláštní pozornost přitom věnujte kritickým místům, jako jsou sváry nebo spoje. Využít lze také chemické přípravky – odrezovače a odstraňovače starých nátěrů. I ty ale musíte z povrchu na závěr důkladně odstranit. Stále je však nejrychlejší, nejběžnější a nejúčinnější ruční nebo mechanické očištění. Nečistoty a prach posléze otřete a odmastěte třeba lihem.

Protože čerstvě obroušený povrch je náchylný ke korozi, je třeba ho v co nejkratší době natřít základním antikorozním nátěrem, a to ve dvou vrstvách. Teprve potom natírejte vhodnou vrchní krycí barvou, ideálně ve třech vrstvách. Nenanášejte je ale příliš silné, aby mohly dostatečně proschnout a později nedošlo ke zvrásnění povrchu.

Na jaře možná přijde na řadu také nový povrch pro plechovou střechu. Vysokotlaký čistič zlikviduje mechy, lišejníky, saze, korozi, mastnotu či další nečistoty. Na vás zbude odstranění starých nátěrů a případně přebroušení zkorodovaných míst. Než se ale pustíte do samotného natírání, musí být plocha suchá. Optimální jsou jeden až dva antikorozní nátěry. Teprve poté použijte vhodnou vrchní barvu v libovolném odstínu. Mezi jednotlivými nátěry dodržujte šestihodinový odstup. Teplota okolí a podkladu by neměla klesnout pod 10 °C.

Architekti Vojtíšek a Staník: Na rekonstrukcích se naučíme nejvíc

Natírání radiátorů, především těch starých litinových, není příliš oblíbenou činností ani profesionálních lakýrníků, vyžaduje trpělivost a pečlivost. Do záhybů žeber zanesete barvu pomocí zaobleného válečku, na hůře dostupná místa zárohovým štětcem. Nejprve však nesoudržné a nepřilnavé nátěry i zkorodovaná místa zbruste ocelovým kartáčem nebo brusnou houbičkou.

Pokud se rozhodnete topení natírat nyní, v topné sezoně, nezapomeňte ho před renovací vypnout a nechat zcela vychladnout. Nezapomeňte měřáky a kohouty sloužící k ovládání teploty překrýt lepicí páskou. Čisté a suché radiátory ošetřete základní antikorozní barvou. Po zaschnutí lehce zbruste okraje opravených míst, aby se nově natřený povrch vyrovnal s původním nátěrem. Nakonec natřete celý povrch vrchní barvou, která je určená přímo na teplovodní topení, stejně vhodný je i speciální akrylátový lak na radiátory. Po čtyřech až šesti hodinách při teplotě 20 °C budete moci topení ihned používat

Nosí se patinování

Patina dodá nábytku a doplňkům autentičnost a historizující nádech. Nemusíte nutně čekat dlouhá léta, než se na nové dřevěné komodě ošoupe lak a odřou hrany. Vyzkoušejte patinování s pomocí probrušování. Pokud je komoda již lakovaná, zbruste povrch brusnou houbičkou, smirkovým papírem nebo elektrickou bruskou až na holé dřevo. Na místech, kde budete chtít vytvořit odřený efekt, naneste pomocí obyčejné svíčky vosk, a natřete první vrstvou barvy. Další nátěry zde tak dobře nepřilnou a efekt bude výraznější.

Vyberte místa, která by se přirozeně odřela dlouhým používáním – hrany, místa kolem kování u zásuvek apod. První vrstvu nechte dobře zaschnout. Pak teprve naneste další vrstvu. Nechte opět zcela zaschnout a pak povrch probruste smirkovým papírem právě na těch místech, kde byl vosk. Postup zopakujte ještě jednou, nejprve použijte vosk, ideálně na jiných místech než před tím, a pak teprve poslední nátěr. Po úplném zaschnutí znovu opatrně probruste na místech, kam jste nanesli vosk. A je hotovo.

Šelaková politura a kostní klih

Do lakování či natírání historicky cenného nábytku se bez důkladné konzultace s odborníky raději nepouštějte. „Když renovujeme například komodu z osmnáctého století s bohatou intarzií, nejprve ji celou demontujeme na jednotlivé části, česky řečeno opatrně rozložíme na prkýnka, která očistíme od původních laků, pojidel a nečistot, případně ošetříme proti dřevokazné houbě nebo hmyzu,“ přibližuje postup prací vyhledávaný restaurátor David Fiala z Ateliéru Fiala na svém blogu.

Pokud některé části, ať již konstrukční, nebo jiné, budou chybět, či nebudou již reparabilní, restaurátor vyrobí, vyseká či vysoustruží část novou věrně podobnou té chybějící. Musí ale zvolit dřevo přibližně stejně staré, jako je renovovaný artefakt, stejného druhu, kresby a podobných vlastností. Vyrobenou náhradu je třeba do původních míst naklížit.

Veškeré lepené spoje se klíží kostním klihem. Tohle původní pojidlo bylo hojně používané našimi předky. Jedná se o čistě přírodní, světle hnědé granulky, které se vaří, a vzniklá hmota se ještě horká nanáší na zahřáté dřevěné části místo dnes zaběhlých chemických pojiv. S ním zafixujete i konstrukční spoje na komodě tak, aby dostala zase původní tvar. Obnova intarzií vyžaduje nejen um a zručnost, ale především trpělivost.

Úsporný víkendový dům: Jak vypadá bydlení "na stáří" za rozumné peníze

Odlepené části se podlepí, nebo velmi opatrně vyndají a naklíží zpět i s těmi, co chybí. Restaurátor musí nejprve vybrat tu správnou dýhu, většinou jde o ušlechtilé dřeviny ovocných stromů, ale mnohdy i o cizokrajná a poměrně vzácná dřeva. Na takto připravenou dýhu, respektive dýhy, neboť se vždy skládají různá dřeva vedle sebe, musí přenést tvar požadované intarzie. Jednotlivé částečky se pak precizně naklíží do požadovaného obrazce a zaretušují tak, aby se od původních nedaly rozeznat. Povrch se opatrně zbrousí. Nejprve nahrubo, pak se navlhčí, aby vystoupila vlákna, a zbrousí se jemněji. Tento postup se ještě několikrát zopakuje, až je povrch krásně hladký a léta na dýze dobře viditelná. Komoda pak dostane novou šťávu v podobě lněné fermeže, ta jednak doplní vlhkost dřeva a zadruhé podtrhne kresbu a barvu.

V tuto chvíli stojí restaurátor před další alchymistickou lahůdkou, kterou je šelaková politura. Základem dávno zapomenuté povrchové úpravy jsou sušené výkaly brouka lakového indického. „Restaurátor samozřejmě neběhá po Indii a nesleduje, kde jaký hmyz kálí, ale kupuje tento trus již sušený a upravený, takže tvoří jakési šupinky, které se zase rozpouštějí ve speciálním, pouze 98% bezvodém lihu,“ vysvětluje David Fiala.

Jak bydlí zpěvák Matěj Ruppert: obří videotéka i jídelní stůl vyrobený od táty

Tímto způsobem připravená tekutina se polnou, což je smotek ze speciální textilie, vtírá do dřevěného povrchu. Na polnu se postupně přidává k šelaku i jemný parafínový olej a líh. Než je povrch dokonalý, je třeba nanést deset až patnáct vrstev šelakové politury. Takto připravená komoda jde na čtrnáct dní na odpočinek, během této doby se politura takzvaně propadá, větší póry spolykají šelaku větší množství, a povrch proto není stejnoměrně hladký a lesklý, je tedy třeba počkat a opět vetřít další vrstvy, v této fázi již jen minimum šelaku a větší podíl lihu a oleje.

Tento odpočinkový režim se opakuje tolikrát, kolikrát je třeba, záleží na struktuře použité dýhy. Přebytečný olej, který vystupuje na povrch dřeva, se roztírá polišem, což je moderní náhrada za vídeňské vápno, což býval domácký čisticí prostředek. Tímto poslední krokem je renovace komody dokončena.

Tagy: