Nestyda, nebo umělkyně? Tanec u tyče budí vášně. S tělem ale dokáže divy

Nestyda, nebo umělkyně? Tanec u tyče budí vášně. S tělem ale dokáže divy

„Kdysi jsem četla, že kořeny pole dance sahají do Indie,“ říká majitelka poledance studia Zuzana Kňavová. „Jistou podobnost lze najít s národním sportem Mallakhamba, při kterém muži cvičí na širokém dřevěném kůlu. Na vysokých tyčích v šapitó předváděli svoje umění akrobati v cirkusech již od začátku 20. století.“

Tanec je i pro dřeváky, pomohou kurzy či videa

Pokud se na konkrétní původ tance u tyče podíváme bez růžových brýlí a romantiky, historie nás zavede do striptýzových klubů v druhé polovině 20. století v USA, Kanadě nebo také Austrálii. Na samém počátku v sobě tedy měla tato sportovní disciplína jistou dávku kontroverze.

Sport, nebo tanec?

V devadesátých letech se tyč začala používat jako nástroj ke cvičení a posílení těla. Tak vznikl pole dance, jak jej známe dnes. „Na pole dance je nejkrásnějšíjeho variabilita,“ říká Zuzana Kňavová.

„V dětství jsem se věnovala gymnastice, pak jsem dlouho tančila scénický tanec a s pole dance jsem mohla najednou obojí propojit,“ raduje se. Líbit se může těm, kteří jsou zaměřeni na fitnes, stejně jako těm, kteří jsou založeni spíše umělecky a rádi svým tělem vyjadřují pocity nebo dokonce příběhy.

„Naše studio ještě před covidem pracovalo každý rok na multižánrovém projektu v divadle, kde vystupovaly nejen naše tanečnice – účastnice kurzu –, ale i artisté, zpěváci a divadelníci.“

Pro všechny a bez výmluv

Ačkoli se pole dance spojuje spíše s ženami, oblíbili si ho i muži a dokonce děti. Po celém světě včetně ČR existují prestižní soutěže v kategoriích muži, ženy, děti, dvojice a skupiny, které jsou ještě dále rozděleny do různých skupin podle věku a zkušeností. „Ve světě pole dance se pohybuji více než deset let. Ženy tento sport velmi láká, zároveň se nemohou zbavit strachu a předsudků,“ upozorňuje trenérka.

Umím lidi posouvat a motivovat, říká o své silné stránce Nela Boudová

„Některé výmluvy se opakují pořád dokola. Na pole dance nemám sílu. Je pouze pro namakané sportovkyně. Jsem moc tlustá a ve škole jsem se při tělocviku nedostala ani do půlky tyče. Lezení mi nikdy nešlo. Taky jsem moc stará. Moje tělo už není na ukazování a nedovedu si představit, že budu cvičit jen v kraťasech.“ Trenérka všechny obavy rozptaluje. „Dokud to nezkusíte, nikdy nebude vědět, jaké to je,“ podotýká.

Nestyda, nebo umělkyně? Tanec u tyče budí vášně. S tělem ale dokáže divy

„Nebojte se. Začínáme chůzí kolem tyče a jednoduchými točkami či statikou. Nebojte se, hlavou dolů jako netopýra vás necháme viset až po zhruba pěti měsících. Začínáme pomalu, krok po kroku, abychom měli na čem stavět. V různých tanečních studiích existují i takzvané basic lekce určené ženám, které se cítí slabé a dlouho nesportovaly.“

Váha, věk a mindráky

Otázky na váhu slýchává trenérka Zuzana asi nejčastěji. Ženy si často myslí, že když mají nějaké to kilo navíc, třeba po dětech, jsou na odpis. Není to pravda. „Do studia k nám chodí různé typy žen. Samozřejmě v případě extrémně obézních jedinců to problém je, nebudu lhát. Přece jen neustále taháte svou váhu. Klouby a záda by to nemusely vydržet. Proto doporučujeme zkombinovat pohyb s jídelníčkem a celkově zdravým životním stylem.“

Mnohdy jsou námitkou také nepříjemné vzpomínky na hodiny tělocviku a šplhání po tyči. Méně fyzicky zdatným žákům z nich zůstal mindrák i v hluboké dospělosti. Jenže i to je jen psychický blok, který lze odstranit. „Šplh jsem ve škole taky nesnášela,“ přiznává Zuzana Kňavová. „Měla jsem z něj vždycky horší známku než z jakékoli jiné sportovní disciplíny. A vidíte, jak jsem nakonec dopadla,“ povzbuzuje.

Důvodem k obavám není ani věk. V soutěžích existují i kategorie pro seniory a nejsou v nich výjimkou ženy šedesát plus. „Je zajímavé pozorovat, jak každá žena svůj věk vnímá,“ uvažuje trenérka. „Často dostávám otázky: Co když mi je třicet? Nejsem na to už moc stará? V tu chvíli se usměju a s klidným svědomím dotyčné odpovím: Mně je třicet sedm. Na pole dance opravdu stará nejste.“

Cvičební verze pro každého

Začátečníci se učí zejména základní chůzi, otočky, spiny a statické prvky na tyči, jako jsou sed, leh a pozice hlavou dolů. Na druhé straně spektra jsou samozřejmě i velmi náročné pozice, které vyžadují značnou sílu a flexibilitu.

Pózuje navzdory kilům navíc. Važme si toho, co máme, říká krásná moderátorka

Vybrat si můžete z různých stupňů náročnosti. Light verze je vhodná pro lidi s nadváhou nebo ve středním věku, kteří se obávají, že celou hodinu s ostatními nezvládnou.

Výuka je zaměřena spíš na taneční prvky než na sílu v rukou. Necvičí se totiž pouze na tyči, ale i vedle ní. „Existuje i disciplína pole exotic, při které je nutnost tančit v botách na vysokém podpatku a platformě, ale my cvičíme bosi,“ uklidňuje trenérka.

V začátcích cvičení stačí obléknout šortky a tričko nebo tílko, později je vyžadována sportovní podprsenka kvůli opěrným bodům na boku a na břiše. Na rozcvičku se doporučují legíny, aby se svaly prohřály a během lekce nedošlo k jejich poranění. Tyč o průměru 40 až 50 milimetrů je připevněna k podlaze i ke stropu, takže se není třeba bát špatné stability.

Odhoďte zábrany a jděte na to

Mnohé ženy se nerady vidí v zrcadle svlečené a mají problém vyjít do tělocvičny před ostatní jen šortkách a podprsence. „Novým zájemkyním o tento sport vždycky říkám: V pole dance se odhazují nejenom svršky, ale zábrany,“ usmívá se Zuzana Kňavová.

„Oblečení svlékáme proto, abychom se na tyči udrželi. Jinak to ani nejde. Holá kůže na kovu drží nejlépe. Jakmile se ocitnete mezi ostatními uvolněnými ženami různého věku i postav, uvidíte, že jste na jedné lodi. Pravděpodobně i ta hezká blondýnka vedle vás řeší své tělo, stejně jako maminka po dvou dětech.

Tanečnice Jana Norková: Nejdřív tanči, přemýšlej později. Tak je to přirozené

Tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co pro mě kurzy znamenají. Jedna věc je samozřejmě sport, zpevnění těla, zvýšení flexibility a posouvání svých vlastních met, ale ten největší benefit pro mě je banda rozesmátých, uvolněných žen, které pro jednou odhodily strach i předsudky. Přišly na první hodinu, potom na další a nakonec jsou z toho roky.

Chodí k nám právničky, doktorky, studentky, maminy, babičky, podnikatelky, učitelky i uklízečky. V kraťáskách a sportovní podprsence jsou v tom spolu,“ dodává radostně trenérka.

Tagy: