vytisknout velikost písma Bez sekery a námahy: Zkuste si štípač dřeva

vytisknout velikost písma Bez sekery a námahy: Zkuste si štípač dřeva

První štípačky dřeva existovaly už koncem devatenáctého století, ale většího rozšíření se dočkaly až ve druhé polovině toho minulého. Jejich výhoda je nasnadě – nemusíme kupovat dražší zpracované palivové dříví, ale stačí nám to levnější přímo z pily, či (pokud se rozhodneme pro samovýrobu) dokonce z lesa. Vzhledem ke stále se lepšící technice palivových kotlů se u topení dřevem jedná o ekologický způsob vytápění.

A navíc často využíváme i kamna a krby, a to nejen k příležitostnému zatopení. Když si pak srovnáme rostoucí ceny energie s možností sehnat si poměrně snadno palivové dříví zejména na venkově, bývá volba jasná. Nevýhoda je vlastně jen jedna. Jestliže chceme opravdu ušetřit, musíme přiložit ruku k dílu jak při řezání, tak při štípání. Řezání pro tentokrát ponecháme stranou a budeme se zajímat o štípání.

Péče o bezpečnost i štípačku

Štípačky dřeva mohou být v principu horizontální nebo vertikální (popřípadě trnové, o nichž píšeme na jiném místě) a s elektrickým nebo spalovacím motorem, které pohánějí hydraulický okruh. Vlastníci traktorů mohou využít zařízení, u něhož slouží k pohonu vývod na jejich kardanovou hřídel. Ušetří tak na pohonu a zároveň i hmotnosti. Zařízení se obecně skládá z robustního rámu, který se nesmí při práci deformovat, elektromotoru či spalovacího motoru, hydraulického čerpadla, pístu a štípacího klínu. Dřevo pokládáme na štípací lavici, sloužící jako opora, a proti němu se po spuštění hydrauliky plynule pohybuje štípací klín.

Výrobci zařízení kladou velikou váhu na bezpečnost obsluhy. U horizontálních štípaček je nutné ovládat posun klínu oběma rukama pomocí ovládacích pák na boku stroje. Jakmile bychom jednu pustili, klín se automaticky vrací. Totéž se děje u štípačky vertikální, kterou ovládáme stlačením rukojetí po obou stranách zařízení. Při uvolnění kteréhokoli ze spouštěcích tlačítek vyjíždí klín zpět nahoru. Jsou tu rovněž kleštiny, jež mají za úkol zabránit tomu, aby ze štípaného dřeva nekontrolovatelně odlétla část špalku. Pracovat bychom měli sami, bez přihlížejících v blízkém okolí, s rukavicemi, brýlemi a v přiléhajícím oděvu.

O stroj také musíme umět pečovat, například před použitím odvzdušnit hydraulický systém, aby vzduch nepoškodil těsnění. Hydraulický olej je třeba čas od času vyměnit, termín určuje v návodu výrobce. Bývá to po stu až sto padesáti pracovních hodin. Elektrické zařízení nepoužívejme ve vlhkém prostředí.

vytisknout velikost písma Bez sekery a námahy: Zkuste si štípač dřeva

Horizontální, nebo vertikální?

Horizontální štípačky jsou skladné a kompaktní, ale mají obecně nižší výkon a používáme je spíše k příležitostné práci. Jejich hmotnost bývá okolo padesáti kilogramů a převážně zvládnou dělit polena do délky přibližně půl metru o průměru pětadvacet centimetrů – pochopitelně bude záležet i na výkonu motoru a modelu.

Průměr polen berme jako orientační, protože bude záležet i na kvalitě dřeva, které pak můžeme po pootočení štípat naněkolikrát. Vertikální štípačka dřeva má přednost ve vyšším výkonu, bývá ovšem hmotnější (přes 100 kg) a také dražší. Zvládne i polena, do nichž bychom se rozhodně nepouštěli se sekerou. Zařízení by mělo zvládnout metrová polena o průměru větším, než je třicet centimetrů.

Zpracování různé délky polen usnadňuje spodní lavice, která je polohovatelná, takže se zbytečně nemusíme ohýbat. Vyšší výkon znamená i výkonnější motor, ten elektrický už bude třífázový a při pořizování bychom s tím měli počítat. Větší výkon pro nás bude znamenat také to, že nebudeme mít práci se zaseklým klínem v polenu, které je například sukovitější, než se nám zdálo. Když jsme se zmínili o klínech – jsou součástí vybavení a u výkonnějších štípaček mohou být ve tvaru kříže, či dokonce šestiramenné, takže odpadá pootáčení štípaného polena.

Na pohonu záleží

Pohon štípačky si budeme vybírat také podle toho, kde ji chceme používat. Elektrické štípačky budou pochopitelně závislé na zdroji, takže jsou už předem určeny k používání poblíž domu na dvorku, v garáži či na zahradě, ty s benzinovým motorem můžeme jako vysoce mobilní využít přímo v místě těžby dřeva. Výhoda je nasnadě. Naštípané dříví je samozřejmě skladnější a my ho můžeme odvézt více najednou.

Tyto štípačky se budou hodit třeba i tam, kde potřebujeme velký výkon a nemáme k dispozici třífázový proud. Vývod na hřídel traktoru je dalším způsobem pohonu, který mohou využít majitelé traktorů. Absence motoru zvyšuje mobilitu štípačky, stejně jako to, že není závislá na elektrické energii. To zároveň snižuje její cenu. Využijeme ji především při samovýrobě palivového dříví přímo na místě. Obecně pak lze říci, že počáteční investice do štípačky není zrovna nízká, ovšem časem se rozhodně vyplatí, protože můžeme kupovat levnější dřevo, a usnadnění práce oceníme zcela jistě ve vyšším věku.

Pohon:

Zkusme to s trnem

Na internetových stránkách se objevují nabídky na prodej takzvané trnové (či kuželové) štípačky. Jedná se v drtivé většině o výrobky šikovných kutilů a v zásadě je to vlastně nejlevnější zařízení, s nímž můžeme štípat polena velkých rozměrů. V principu se jedná o to, že trn (kužel) je opatřen šroubovým závitem, s nímž se zavrtává do dřeva kolmo na vlákna (směrem po vlákně bezpečnostní předpisy zakazují), která pak vlastně neštípá, ale trhá. Lze takto zpracovávat jakékoli dřevo, měkké, tvrdé, stejně jako syrové či suché. Polena či špalky o větším průměru (třeba přes půl metru) štípe spirálovitě po obvodu, jako když loupeme jablko.

Podle návodu si ji můžeme zkonstruovat i sami, jestliže k tomu máme odpovídající nářadí. Nejdůležitější součástí je štípací trn (kužel), který je k dostání v odpovídajících průměrech podle rozměrů polen, jež chceme v budoucnu štípat. Je z ušlechtilé oceli o hmotnosti podle velikosti mezi třemi a čtyřmi kilogramy. Dále je zapotřebí elektromotor o výkonu 3–4 kW, otáčky mezi 1000 a 1500 za minutu a reverzní vypínač. Kužel lze upevnit i na hřídel cirkulárky (k některým se prodává jako příslušenství – například k pile Frott HVP60A), používá se i zařízení, u něhož lze využít vývod na kardanovou hřídel traktorů.

Když si budeme celé zařízení sestavovat sami, základem je bytelný kovový stůl, který musí udržet elektromotor a štípaná polena. Kužel se upevní na hřídel elektromotoru a pod něj se navaří klín odpovídajících rozměrů. Ten zabrání vnikání odštěpků dřeva pod kužel, popřípadě pohybu štípaného polena, jestliže bychom ho nasadili příliš vysoko a neudrželi ho. V každém případě bychom měli dodržovat bezpečnostní předpisy, které se podobají těm při práci s okružní pilou.


Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.

Tagy: