Překvapilo mě, kolik znásilnění se ve světě stane, říká filmař Jiří Vacek

Překvapilo mě, kolik znásilnění se ve světě stane, říká filmař Jiří Vacek

„Ti lidé do toho dali všechno, peníze, energii, volný čas. Chtěli jsme upozornit na problematiku znásilnění," říká Vacek v rozhovoru pro Deník.

Až dosud jste se věnoval převážně reklamní tvorbě. Jak vznikla myšlenka natočit film o tak citlivé problematice, jako je znásilnění?V létě se toho na mě nahrnulo strašně moc, byl jsem téměř vyhořelý a přemýšlel jsem, co bych chtěl dělat. A přišel jsem na to, že chci cestovat, poznávat nové lidi, dokumentovat jejich příběhy a sdílet je se světem. Jenže kvůli covidu se moc cestovat nedalo, tedy s výjimkou Evropy. Naštěstí se dalo letět třeba do Říma a tak jsem se rozhodl, že zamířím tam. Místo jsem měl, chyběl mi příběh.

Jelikož jsem studoval pět let v Dánsku, věděl jsem, že k jakémukoliv místu mívají speciální pouto cizinci, kteří v něm žijí. Tak jsem si našel na Facebooku skupinu cizinců v Římě, a dal jsem tam příspěvek ve stylu: Hele, nemáte někdo zajímavý příběh, který bych mohl natočit? A dostal jsem asi sedmdesát odpovědí, životopisy různých lidí s opravdu velmi zajímavými příběhy.

Anketa: Ženy o sexuálním násilí mlčí kvůli strachu i nedůvěře v úřady

A mezi nimi byl i příběh znásilněné ženy, který jste pak natočil?Ano, nejvíce mě zaujal příběh Američanky, která byla znásilněna při cestě v Mexiku. Po návratu do Ameriky jí řekli, že je těhotná, a také to, že pokud si dítě nechá vzít, tak už nikdy znovu neotěhotní. Rozhodla se dítě si nechat, byla to dvojčata. Jenže pak jí vyhodili z bytu a řekla si, že musí začít úplně odznova. Protože má ráda módu, rozhodla se přestěhovat do Říma, založila si tam firmu. Navrhuje a šije šaty, a v italské metropoli žije i se svými dcerami. Když mi tento příběh přistál na stole, několikrát jsme si zavolali, a ona mi řekla, že toho půjde a že si ve filmu i zahraje hlavní roli.

Takže šlo vlastně o takový spontánní nápad. Jak pak vypadalo natáčení?Když jsem psal zmíněnou výzvu na Facebooku, kromě lidí s příběhy se mi ozvali i zájemci, kteří chtěli pomoct s natáčením. Třeba taneční instruktoři z Jihoafrické republiky, kameraman z Filipín, mexický herec. Také jsem oslovil mého učitele angličtiny Andrewa, kterého jsem poprosil, aby mi pomohl s texty. Zvedla se taková vlna nadšení a začali jsme to celé dávat dokupy. Do Říma jsem nakonec letěl koncem letošního září, a na natáčení jsme měli pět dní. Bylo to těžké, protože jsme se nikdy předtím neviděli. První den jsme měli sraz v sedm hodin ráno na náměstí a doufali jsme, že všichni dorazí. Nakonec jsme ale veškeré problémy, které se při natáčení objevily, zvládli.

Překvapilo mě, kolik znásilnění se ve světě stane, říká filmař Jiří Vacek

Jak jste zmínil, hlavní filmová hrdinka vlastně přináší na plátno svůj vlastní, těžký životní příběh. Jak tím bylo poznamenáno natáčení? Bylo hodně emotivně náročné?Určitě. Třeba když jsme natáčeli jednu scénu v koupelně, kde se měla rozbrečet, tak si před ní pouštěla písničky, které poslouchala i v době, kdy se jí to stalo. Aby si připomněla všechny emoce. A když se spustila kamera, slzy byly pravé. A zase třeba při scéně, kde je v kostele, se rozpovídala, jak těžké pro ni bylo rozhodnutí, jestli si má děti nechat nebo jít na potrat. A říkala, že právě víra ji z toho dostala. Takže těžké chvíle určitě byly.

Film jako takový má přes konkrétní případ upozorňovat na problematiku znásilnění, v titulcích i vyzýváte ženy, aby se nebály požádat o pomoc a celou věc ohlásit. Když jste si dělal k celému tématu rešerše, narazil jste na nějakou pro vás překvapivou informaci?Překvapilo mě, kolik znásilnění se odehrává, tak monstrózní číslo jsem nečekal. Tohle mě šokovalo. Také to ale nám všem dodalo energii pro to, abychom tento snímek dostali do nejdál.

Násilí na ženách: Postoj společnosti je důležitější než paragrafy

Snímek už je zveřejněn několik dní, jaké na něj zatím máte ohlasy?Jsou pozitivní, a pozoruji, že ženy, které třeba možná něco podobného také zažily, to hodně vzalo za srdce. Premiéru filmu jsme měli v kině, a viděl jsem, že mnoho lidí mělo slzy v očích. Je to citlivé téma.

Byl pro vás podobný projekt něčím ojedinělým, nebo tento snímek znamená počátek nějaké série?Určitě chci v projektu filmů podle skutečných příběhů pokračovat. Už to nebude třeba téma znásilnění, ale zase jiné. Chci se zaměřit na závažné společenské problémy, o kterých se moc nemluví, protože mediální prostor teď hodně zabírá covid. Vždy půjde o skutečný příběh nějakého člověka, navázaný k nějakému místu. Rád bych ale našel nějaké partnery, protože film o znásilnění jsme všichni dělali na vlastní náklady, takže pokud by se našel někdo, kdo by za námi stál, budu rád. I proto se tento film snažím dostat na filmové festivaly, přihlašoval jsem ho třeba do sekce krátkých filmů karlovarského filmového festivalu, nebo na krátké filmy zaměřeného festivalu v Brně.

Tento článek vznikl jako součást spolupráce Deníku s týmem, který vytvořil krátký film Cruel, Beautiful, věnující se problematice znásilnění. Podívat se na něj můžete níže:

Zdroj: Youtube
Tagy: