Krvavý masakr v Turecku

Krvavý masakr v Turecku

Milí přátelé, minulý týden nás naplnil smutkem nad ztrátou, která nás potkala. Mnozí z vás slyšeli o události v Malatyi, v jedné turecké provincii 300 mil severovýchodně od Antiochie. Je známo, že věřící z města Antiochie byli jako první nazváni křesťany. (Sk 11,26) Ve středu, 18. dubna 2007 ráno, se chystal šestačtyřicetiletý německý misionář a otec tří dětí Tilman Geske do kanceláře. Manželce dal polibek na rozloučenou a objal svého syna se slovy, na které už nikdy nezapomene: „Nashledanou můj synku, miluji tě“. Tilman si pronajal od nakladatelství „Zirve Publishing“ kancelářské místnosti, kde pracoval na poznámkách nové turecké studijní Bible. Tam se nachází také kancelář „Malatya Evangelist Church“. V nakladatelství Zirve se tiskne křesťanská literatura, kterou věřící sboru Malatye šíří v sousedních městech východního Turecka. V jiné části města se rozloučil pětatřicetiletý pastor Necati Aydin, otec dvou dětí se svou manželkou a vydal se na cestu do kanceláře na ranní modlitební chvíli a studium Bible, které se účastnilo i několik věřících z města. Také Ugur Yuksel se vydal na cestu, aby navštívil biblickou hodinu. Nikdo z těchto tří mužů netušil, co je potká. Biblická hodina se pro ně měla stát nejtěžší zkouškou a současně osvědčením jejich víry, která měla skončit vstupem do Boží slávy a obdržením koruny spravedlnosti, kterou uděluje Ježíš všem svým svatým v přítomnosti živého Boha. Na druhé straně města se mezitím připravovalo 10 mladých mužů, nikdo z nich nebyl starší dvaceti let, na nejvyšší akt víry, kterým chtěli dokázat svou lásku k Alláhovi a nenávist vůči „nevěřícím“, kteří podle jejich názoru svými aktivitami podkopávají islám. Pět těchto mladíků se na Velikonoční pondělí zúčastnilo evangelizačního shromáždění, které uspořádal pastor Nectati a jeho spolupracovníci v konferenčním sále jednoho městského hotelu. Pozvaní mladíci byli sboru a věřícím známi jako „hledající“. Nikdo netušil, co se v jejich srdcích odehrávalo, když naslouchali slovům evangelia. Dotkne se jich Duch svatý? Přijdou k poznání svých hříchů? Přijmou evangelium do svého srdce? Nevíme, co se v nich dělo, ale dnes již víme, co se stalo. Mladíci, jeden z nich je synem starosty regionu Malatya, patřili „Tarikatu“, skupině věrných islámistů. Členství v „Tarikatu“ je něco jako bratrství a má vysoké uznání na veřejnosti. Říká se, že nikdo, kdo není členem Tarikatu, nedostane místo ve veřejných službách. Všech 10 mladíků žilo na studentských kolejích, kde se připravovali na přijímací zkoušky na vysokou školu. Vyzbrojili se zbraněmi, noži, lany a ručníky, připraveni ke své, třeba i poslední službě pro Alláha. Dobře věděli, že poteče hodně krve. Kolem desáté ráno přišli na biblickou hodinu. Shromáždění začalo krátce po jejich příchodu. Zřejmě zaútočili poté, co Necati přečetl kapitolu z Bible. Svázali Ugura, Necatiho a Tilmana a přivázali je za ruce a nohy k židlím. Celé tři hodiny mučili bratry a vše natáčeli na mobilní telefony. Tilman byl 156krát pobodán, Necati 99krát a Ugursovo tělo bylo přímo poseto nesčetnými bodnými ranami. Bezmocně přihlíželi, jak je nožem rozpárali, vyvrhli střeva a ta rozřezali. To samé udělali i s jejích pohlavními orgány, poté co je vykleštili. Usekli jim prsty na rukou, nožem rozpárali jejich nosní a ústní dutiny a konečník. Nejhorší bylo pro ně přihlížet, jak stejným způsoben nakládali i s jejich bratry. Nakonec jim podřízli od ucha k uchu hrdlo, což není nic jiného než poprava useknutím hlavy. Oficiální reakcí tureckého ministra vnitra v televizi na útok proti našim bratrům byla slova, doprovázená úsměškem: „Doufáme, že jste se svou lekci naučili. Nechceme tu mít žádné křesťany.“ Stovky tureckých křesťanů a desítky pastorů co nejrychleji přijeli nebo přiletěli, aby se zúčastnili pohřbu a přitom povzbudili malý křesťanský sbor v Malatyi. Když si Susanne Tilmanová přála, aby její muž byl pohřben v Malatyi, snažil se tomu guvernér ze všech sil zabránit. A když viděl, že se mu to nepodaří, šířil po městě zprávu, „že to je hřích, vykopat hrob pro křesťana“. Nakonec vzali křesťané z Adanu (poblíž Tarsu) do rukou lopaty, aby vyhrabali hrob svému popravenému bratru na starém arménském hřbitově, o který více jak 100 let nikdo nepečoval. Na titulních stranách největších tureckých novin byl otištěn rozhovor se Susanne Tilmanovou, která řekla reportérům, že neusiluje o odplatu, naopak, že vrahům odpouští. „O Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ řekla Ježíšovými slovy. (Lk.23,34) V zemi jako Turecko, kde odplata krev za krev je něco tak samozřejmého jako vzduch, vzbudila tato slova vekou pozornost a to nejen u novinářů. Jeden z novinářů komentoval výrok S. Tilmanové slovy: „Řekla jednou větou to, co 1000 misionářů za 1000 let neudělalo.“ Misionáři z Malatye pravděpodobně odejdou, protože jejich rodiny se staly terčem nepřátelského osočování ve městě. Zbývajících 10 věřících se schovalo. Co se stane s tímto malý sborem, světlem v temnotě? Pravděpodobně půjde do podzemí. Pastor Fikret Bocek nabádá: „Prosím, modlete se za církev v Turecku. Modlete se, abychom v době pronásledování vytrvali.“ Překlad: Jiří Sečka, Křesťanské centrum Oase, Náchod, http://www.oase.estranky.cz

Zdroj: Z dopisu protestantského sboru ve Smyrně, adresovaný všem církvím světa (zkráceno)

Kontakt a informace: [email protected]; http://www.izmirprotestan.org