Znásilněná ruina se proměnila ve výstavní krásku pro rekreaci

Znásilněná ruina se proměnila ve výstavní krásku pro rekreaci

Znásilněná ruina se proměnila ve výstavní krásku pro rekreaci

Nominaci na Českou cenu za architekturu získal před čtyřmi lety projekt Štajnhaus, v němž architekti citlivou rekonstrukcí proměnili historický dům s renesančním jádrem v bývalé židovské čtvrti Mikulova v penzion. Sýpka se stala podobnou výzvou.

„Našli jsme znásilněný dům, jehož vnitřnosti byly vyrabovány a přeorganizovány pro jiný účel. Po prvním ohledání jsme zkoumali spáry, niky a výstupky a objevovali původní formy,“ vzpomíná Jan Hora na první obhlídku objektu. Z původního domu sice zbyla jen cihelná obálka se střechou, ale i tak prý ruina ohlodaná až na kost neztratila nic ze své velkoleposti.

Sedm let dřiny. Propojením dvou chátrajících domů vzniklo bydlení snů

„Způsob, jak je dům situovaný, jak se vzpíná k nebi a jak jeho syrová hmota odolává času, se ukázal jako největší kvalita,“ dodává Jan Veisser. Společně s majiteli si museli odpovědět otázku, kam se při obnově vracet, aby si ruina zachovala svou jedinečnost. Při jakékoli snaze o tradiční opravu by o ni přišla.

Relativně brzy proto architekti zavrhli spekulativní rekonstrukci původního stavu i jakékoli další imitace. Vymysleli nápadité řešení – zafixovat stávající fasádu romantické ruiny s neomítnutými cihlami a do vnitřku objektu vestavět nový dům, který nabídne moderní bydlení podle současných energetických standardů. Do starého vsadili nové.

Odebírání, přidávání, recyklace

Na začátku rekonverze bylo třeba se vrátit k původnímu vnitřnímu uspořádání. Třetí patro, které usedlost získala za komunismu, architekti zrušili, a v interiéru tak vznikly prostory různé výšky. V přízemí se nacházejí vysoké stropy, druhé patro je nižší a nabízí především místo pro odpočinek.

S tím souvisí i návrat k původnímu dělení fasády. Pro potřeby dispozice architekti otevřeli další velké otvory pro okna tam, kde bylo třeba, aby měl interiér dostatek světla. Do stávající kulisy ruiny vystavěli nový izolovaný dům, který splňuje všechny současné energetické standardy.

Designér Eduard Herrmann: K věcem, které si smontujete, máte osobnější vztah

Zdravé dřevěné konstrukce z původní sýpky recyklovali a znovu je použili jako konstrukční prvky stropů a výměn v krovu. Většina materiálu na místě zůstala, jen se přeskládala. Nová, vložená vrstva se svým účelem od všech předešlých liší.

Nová struktura je vůči staré dokonce místy vědomě posunuta. Okna nesedí úplně přesně na otvory ve staré zdi a díky tomu dochází k vizuálnímu prolínání obou světů. Novostavba se skrze otvory ve staré zdi dere ven, naopak stará zeď skrze nová okna vstupuje dovnitř. Mezi novou a původní strukturou je udržována větraná mezera, konstrukce se nedotýkají.

Hala v přízemí

Majitelé bývalé sýpky mají k dispozici velkorysý obytný prostor o velikosti zhruba dvou set padesáti metrů čtverečních, převýšený přes dvě patra. Budou ho využívat k rekreaci, zvažují sezonní pronajímání. Ve velkolepé hale v přízemí se nacházejí společenské prostory, kuchyně a jídelna.

Kulatý stůl komunikuje s masivním dubovým stolem venku, kam se lze v příznivém počasí přesunout a být tak okolní krajině ještě blíž. Boční schodiště halu propojuje s patrem, kde jsou ložnice a hygienické zázemí. Výhledy do okolní krajiny rámují masivní staré zdi.

Nápaditým prvkem je také vnitřní velkoformátové okno na chodbě v patře, které otevírá pohled do jídelny v přízemí. Zařízení domu kombinuje soudobé pojetí s efektními starými prvky, jako jsou kachlová kamna nebo retro kusy nábytku. Nechybí však vymoženosti moderního bydlení.

Kočičí oáza. V rodinném domě na Vyškovsku poskytují azyl stovkám zvířat

Stejně jako dům respektuje svou historii, i zahrada byla řešena tak, aby se stala přirozenou součástí krajiny. Neexistují žádné fyzické hranice. Naznačují je pouze fragmenty suchých zídek a cortenová brána. Sad, luční trávník a hlohy jsou jen „vypůjčeny“ z bezprostředního okolí.

Současná podoba bývalé sýpky v Zadním Arnoštově prolínáním starého a nového nadchne i okouzlí. Výjimečnost tohoto projektu vnímají i jeho autoři z ateliéru ORA.

„Dům v ruině se stal naším manifestem, jak je možné zacházet se starými objekty. Není nezbytně nutné přijít o autenticitu stáří, není nezbytně nutné demolovat, ale ani rekonstruovat podle památkářských dogmat. Zároveň je i v takovém případě možné stavět ekonomicky za použití současných materiálů a dosahovat požadovaných parametrů,“ říká Jan Hora.

ORA - originální regionální architekturaKontext, tradice a region, to jsou pojmy, jimiž lze popsat projekty architektonické kanceláře, kterou tvoří Jan Hora, Barbora Hora a Jan Veisser. Na projektu Dům v ruině spolupracoval ještě Tomáš Pospíšil. Přestože každý pochází odjinud, vybrali si za své působiště moravské město Znojmo, kde se mohou naplno věnovat regionální práci. Nominaci na Českou cenu za architekturu získal před čtyřmi lety projekt Štajnhaus, který citlivou rekonstrukcí proměnil historický dům s renesančním jádrem v bývalé židovské čtvrti Mikulova v penzion. Letos se mezi nominované dostala také bývalá sýpka v Zadním Arnoštově. Kocanda Kravsko se stala nejlépe opravenou památkou Jihomoravského kraje za rok 2020.

Tagy: