Rozsáhlou kolekci soch Matyáše Brauna nabízí zámek Valeč, tím jeho atraktivita zdaleka nekončí

Rozsáhlou kolekci soch Matyáše Brauna nabízí zámek Valeč, tím jeho atraktivita zdaleka nekončí

Zámek Valeč umožňuje turistům prohlídku dvou okruhů, tím prvním je od roku 2020 instalovaná expozice dvaceti osmi Braunových soch v lapidáriu, umístěném v bývalé kovárně.

Jen málokde je k vidění tolik soch tohoto významného barokního umělce pohromadě - snad leda na Kuksu (není náhodou, že Braun tesal i pro Valeč, hrabě Špork zámek navštívil a Brauna „dohodil“ coby toho pravého k zvelebení panského sídla).

Původní umístění situovalo sochy a sousoší do plenéru, především na zámecké terasy. Zde, v podzemí pod klenutými stropy, jsou sochy umístěny ve dvou místnostech, návštěvník si sám může na panelu, ovládajícím osvětlení spojené s hudbou volit, jakou náladu chce při obhlížení kamenných tváří a výjevů zažít.

Prohlídka je bez průvodce, k dispozici je vytištěný průvodce s popisem soch, ovšem zvídavý návštěvník může sám hádat, koho že to mistr sochařského dláta zpodobnil. Je tím poskytnut prostor vlastní představivosti a lovení v znalosti antických motivů.

Najdete zde například i z hvězdné oblohy coby souhvězdí známé Persea a Andromedu, chlípného satyra, poživačného Dionýse, bohyni lásky Afroditu i boha války Árese, flétna napoví, že daný hudebník je Olympos, a ten rohatý chlápek s Panovou flétnou (syrinxem) evidentně není Petr Pan, ale pouze Pan, bůh pastýřů, lovců a lesů.

Podobně jako na Kuksu i zde došlo na lidské vlastnosti. A jak známo dodnes, ty nemusí být vždy dobré, takže kromě lehce oděné skromnosti nebo psíkem doprovázené věrnosti dojde i na závist, lstivost i marnivost. Zvířecí atributy poslední nesvaté trojice jsou had, svírající hrdlo, had s liškou a opice. Bez zajímavosti není, že Braun na zjevně jednu ze špatných vlastností dojel, jelikož jaksi se mu nedostalo řádné slíbené finanční odměny.

V souvislosti s 43 let trvajícím pobytem soch v lapidáriu kláštera v Kladrubech zaujme důvod přemístění, kterým byl osudný požár valečského zámku v roce 1976. Předtím, po vyhlášení Benešových dekretů, byl zámek konfiskován a zprvu sloužil coby sanatorium pro zotavení válečných veteránů, je vystřídaly děti z Korey a následně již ty „naše“, tedy stal se z něj dětský domov.

Právě v éře tohoto využití vypukl v zámku velký požár - jistě by si opět mohl nějaký režisér vyfabulovat, podobně jako v Rekviem pro panenku (kde ta „týraná chuděra“ byla pěkné, snad až čertovo, kvítko), že to obdobně konspiračně bylo dílo zneužívaných dětí.

Vyšetřování jednoznačně potvrdilo průnik ohně spárami v komíně na nosný trám a ohnivému kohoutu se tedy tehdy pyšně nafoukl hřebínek. A jako na potvoru nebyla k dosahu v blízkosti potřebná voda, takže likvidace požáru probíhala s obtížemi a zámek se z té zkázy nevzpamatoval dodnes.

S tím, jak pokračuje záchrana a obnova zámku, seznamuje druhý okruh - zámecké interiéry. Stejně jako lapidárium je bez průvodce, takže není nutno čekat na čas vstupu a je možno procházet si objekt dle svého. Vstupenky na oba okruhy prodává Prádelna, sloužící jako zdroj informací a občerstvení.

V objektu je tedy možno vidět jak části opravené, tak na proces obnovy teprve čekající. Letošní novinkou je stálá audiovizuální expozice pozdně gotických fresek ze zaniklého hřbitovního kostela sv. Wolfganga v Doupovských horách, jejichž je Valeč pomyslnou branou.

V mnoha místnostech jsou umístěny umělecké výstavy - v současnosti jsou to například tajemné obrazy Romana Hudziece, evokující svět lesních hvozdů, ne tedy náhodou je celý cyklus nazván Lesnění. Figurami zase představuje soutěžní práce z mezinárodního klání mladých umělců, kde je vcelku zjevně tématem lidská postava.

S vulkanickou činností seznamuje expozice Hory oheň plivající aneb Sopky našeho kraje. Ojedinělá je možnost večerních prohlídek, které jsou umožněny v pátek a sobotu, a to do uzavírací doby ve 23:00 hodin, k vstupence vyfasuje návštěvník zapůjčenou lucernu.

Zámecký park hned u vchodu hlásá, že je otevřen celoročně od úsvitu do soumraku. Hned při vstupu zaujmou v prostoru kolem kašny umístěné kopie Braunových soch, rekonstrukcí právě prochází teatron, naopak na ni čeká letohrádek, na samém okraji pak jsou k vidění iluzivní brány. Běžný návštěvník se pokochá vzrostlými stromy, dendrolog ocení přítomnost lísky turecké, liliovníku tulipánokvětého, zmarličníku japonského nebo korkovníku amurského.

Při návštěvě Valče nelze vynechat obhlédnutí zámeckého kostela se sloupem Nejsvětější Trojice, dílem architekta Františka Maxmiliána Kaňky, realizovaného dílnou Matyáše Brauna. Barokní sousoší Kalvárie nad Valčí završovalo křížovou cestu z roku 1741, po válce chátrající a dnes znovu obnovenou.

Valeč si lze stěží prohlédnout se vším v okolí za jeden den, možnost ubytování nabízí i přímo zámek, Dům zámeckých kaplanů, Valečská pálenice nebo nedaleko v přírodě Hamerský domek.

Po pouhých čtyřech kilometrech pak naprostý klid poskytuje pod Valeč spadající obec Nahořečice s od roku 1964 památkově chráněným kostelem sv. Václava a s rovněž dříve zchátralým a obnoveným malým pietním hřbitovem, odkud je nádherný rozhled do kraje.

Plně obnovený zámek Chyše leží jen 10 kilometrů jižně - více ZDE, o něco dál, přesněji o 17 km, je to k významnému poutnímu kostelu Skoky, a tím zdaleka nabídka zajímavostí v okolí nekončí.