FOTO: Jindřiška Kracíková: Veselé Vánoce, Kristýno!

Protože Jindřiška Kracíková se rozhodla psát o Jičíně. O jeho památkách, krajině, o lidech i událostech. O lidech minulých i těch, kteří tu žijí dnes. Tím zarámovala svůj příběh zcela vymyšlený. Autorka netají se tím, že chce být kritická. Přiznala, že píše ráda dialogy. Na druhou stranu sdělila, že životní praxe ji naučila napsat na požádání jakýkoli text.

Na dotaz, zda nakladatelka autorku sekýrovala, se obě dámy usmály a pravily, že se vždy dokázaly dohodnout. Potíže ale byly s tiskárnou. A tak doprava prvních výtisků do knihovny proběhla jako drama. Ale s dobrým koncem a tak si čtenáři mohli koupit čerstvě pokřtěnou knížku a nechat si ji podepsat.

Knížka je psána v první osobě tak, jak hrdinka vypráví. Zajímavé jsou tu vsuvky elektronických zpráv, které jsou vysázené na modrém pozadí tmavším modrým písmem. Jsou to texty z elektronické pošty hlavní hrdinky, které ona komentuje (černým písmem). Zajímavý způsob, který do určité míry nahradí ilustrace.

Na závěr jeden citát: „Nejdůležitější je vychovat děti a vydržet s manželem.“ Ostatní na 237 stranách knížky.

Bohumír Procházka (proChor)