Podle ccodez
883 Pohledy
07/04/2022

Jan Tůma: Klimatická neutralita a průmysl. Je načase přestat brzdit patami

Licence | Volné dílo (public domain)Foto | Foto-Rabe / PixabayČeská republika je průmyslová země. Průmysl zaměstnává spoustu lidí, platí spoustu daní, vyrábí spoustu věcí, spotřebovává spoustu zdrojů a emituje spoustu skleníkových plynů. Je to prostě významný sektor a transformace na klimatickou neutralitu s průmyslem musí počítat. Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak.

Prosíme, zvolte výši svého daru. DěkujemeKč

Pro skrytí reklam se prosím přihlašte

Zapomněli jste heslo? Změňte si je. Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Politici a lobbisté často rámují situaci průmyslu tak, že buď zůstane vše při starém, nebo že to tady firma zabalí a přestěhuje se do Číny, která po ní žádné zelené bláznovství chtít nebude. To je ovšem manipulativní falešná dichotomie, protože alternativy samozřejmě existují, jen se o nich dotyční neradi baví. Znamenalo by to totiž zásadní přehodnocení činností, kterým se často věnovali celý život a které lidstvo po milénia pilovalo k dokonalosti. Pro průmysl bude klimatická neutralita velkou výzvou, ale zároveň se průmysl může změnit ze součásti problému v součást řešení.

Průmysl většinou spotřebovává hodně energie - na ohřev materiálu, výpal výrobků, k výrobě stlačeného vzduchu, vysokotlaké páry apod. Většinu energetických potřeb zajistí elektřina, o které jsem už psal.

Některé sektory ale potřebují opravdu velké množství koncentrované energie a s tím může mít elektřina problém kvůli kapacitě sítě. Někde se tedy kapacita sítě posílí, jinde se přejde na vodík. Vodíku bude potřeba opravdu hodně, do dopravy a do průmyslu, bude se vyrábět elektrolýzou z OZE a dovážet ze zemí kolem EU (formu to může mít různou - v Itálii budou mít do roku 2030 renovaci plynového potrubí na 100 % vodík, nebo se doveze jen elektřina po drátech a vodík si vyrobíme tady, nebo pro účely přepravy se vodík převede na čpavek…).

Vodík má pro svoje široké využití a relativní dostupnost velkou budoucnost, potřebujeme spoustu OZE, elektrolyzér a vodu. Na výrobu 1 MWh energie ve vodíku je potřeba 240 l vody - při výrobě 1 MWh v jaderné elektrárně se spotřebuje něco přes 3000 l. Vodík může vyrábět elektřinu v palivovém článku, může se pálit při výrobě tepla, lze z něj při smíchání s CO2 vyrobit syntetický metan a může nahradit skleníkové plyny v různých chemických procesech.

Ocel

Ocel je důležitý materiál, protože se dá recyklovat stále dokola. Akorát se šrot nebude tavit ve vysokých pecích, ale v elektrických obloukových, a ty budou potřebovat hodně OZE a posílenou síť. Ne všechna ocel se dá vyrábět ze šrotu, ale z rudy se bude vyrábět jen okrajové množství a pro redukci se nebude používat koks, ale vodík - namísto CO2 vznikne H2O.

Sklo a keramika

Na tavení a výpal se použije elektřina nebo vodík. Sklo je na tom z hlediska recyklace dost podobně jako ocel. Při tavení a výpalu surovin dochází ale k emisím z uhličitanů a těch se nedá zbavit snadno, viz cement níže.

Cement

S cementem je to těžké. Potřebujeme vápno a to se vyrábí tak, že se výpalem rozloží vápenec CaCO3 na CaO a CO2. Jinak to nejde. Možná se tedy přejde na jiné materiály a cement se použije jen v nezbytně nutných případech, přičemž se vzniklé emise zachytí a buď se použijí jako surovina, nebo se uloží do geologických struktur.

Chemie

Chemie je velice pestrá oblast. Spousta emisí vzniká při výrobě dusíkatých hnojiv z rozkladu zemního plynu - ten nejdřív nahradí zelený vodík, ale časem se přejde z dusíkatých hnojiv na šetrnější hnojiva (na bázi dřeva, vlny…). Polymery a plasty se budou vyrábět z bioethanolu (z odpadu, řas…).

Ano, materiály budou dražší než dnes. Četl jsem odhad, že “zelená” pračka bude stát o 20 eur víc a zelené auto o 600 eur víc, to mi přijde ještě dost málo, čekal bych i desetinásobný rozdíl.

Koksovna Svoboda v Ostravě-Přívoze, ilustrační snímek. Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Petr Štefek / Wikimedia Commons

Obecně bude ekonomika mnohem méně náročná na materiály, a ty se budou recyklovat v oběhové ekonomice. Jednorázové materiály a obaly skončí.

Jan Tůma: Klimatická neutralita a průmysl. Je načase přestat brzdit patami

A velmi důležité je uvědomit si tuhle věc: do roku 2050 pravděpodobně budeme používat úplně nové materiály, jejichž vývoj je dnes v plenkách. Lidstvo přichází každou chvíli s novým materiálem, který změní podobu průmyslové výroby - anekdotický je Napoleonův hliníkový příbor, kterým jedl jen ve společnosti nejváženějších návštěv, protože hliník byl naprostá vzácnost. Když byl koncem 19. století objeven levný a efektivní způsob výroby, prestiž hliníku klesla a vzrostlo jeho široké průmyslové použití.

Pro 20. století byl hned dvojitým převratným zlomem objev syntetické výroby dusičnanů, ze kterých se dělají hnojiva - a výbušniny. Často až úchylného rozmachu plastů jsme byli přímými svědky, a budeme sledovat i jejich částečnou náhradu novými materiály, ať už to budou řasy, houby, uhlíková vlákna nebo něco úplně jiného.

Pro dnešní průmysl je klimatická transformace složitá ještě z jednoho hlediska - v továrně nejde totiž o výrobu jen jednoho produktu, třeba oceli, ale zpracovává se tam i řada různých vedlejších chemických produktů a stavebních prvků. Když se zbavíme uhlí v elektrárnách, přijdeme i o sádrokarton, který se vyrábí ze sádrovce z odsíření. Změna výroby jednoho produktu tak znamená potřebu překopat úplně celou výrobní síť, a to se průmyslovým mogulům pochopitelně nechce.

V přístupu ke klimatické neutralitě se velmi odlišně staví průmysl v “západních” a “východních” státech. Zatímco v Německu, Nizozemsku a Švédsku si průmysl uvědomuje blížící se změnu, investuje spolu se státem ohromné sumy do výzkumu, využívá k tomu evropské inovační programy (např. výroba zelené oceli ve Švédsku, vodíkové teplárny a vlaky v Německu) a dává si sám termíny, do kdy bude klimaticky neutrální, v ČR je obrázek jiný. Green Deal je tu vnímán výhradně jako ohrožení a všichni lobbisté se snaží ekologickou transformaci zastavit nebo aspoň zpomalit. Se státem jednají téměř výhradně o kompenzacích, ale málokdy o podpoře klimaticky neutrálních investic.

Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora, ti všichni brzdí patami a hrozí bankrotem a nezaměstnaností. Podniky jsou pak pochopitelně dost zmatené, protože z jedné strany slyší o klimatické neutralitě, povolenkách a fondech pro čisté investice, ale z druhé strany slyší hřímání konzervativních politiků a průmyslových bafuňářů, kteří jim slibují, že tady žádný Green Deal nebude, uhlí se bude pálit dál a že to pojedou do Bruselu vyjednat. Vyjednáš tužku, Petře. Jediný výsledek je ten, že český průmysl přešlapuje na místě, váhá s investicemi a rozhlíží se, kdy už konečně někdo něco vyjedná, protože už ho povolenky fakt tlačí, ale zase nechce být za vola a investovat do čistých technologií, když se všichni bijí v prsa, že zařídí, aby bylo všechno jako dřív. A tak se neděje nic. Vlaštovkami klimaticky neutrálního průmyslu jsou tak v ČR podniky, které mají západoevropské matky. Stěžuje si na konec spalovacích motorů Škodovka, nebo politici?

Co může udělat systém?

Přestat mlžit. Vláda by měla upřímně a srozumitelně vysvětlit, co nás čeká a jak se k tomu cíli dostaneme, co udělá pro ochranu konkurenceschopnosti českých firem, jak ochrání zranitelné skupiny obyvatel a proč to má celé vůbec smysl. Poskytnout jasnou perspektivu, aby podniky věděly, do čeho investovat už dnes a co se dlouhodobě nevyplatí.

Vyladit podpůrné mechanismy. ČR má k dispozici pestrou paletu nástrojů, jak podpořit zelené investice, ale neumí je jednoduše implementovat a srozumitelně je nabídnout. Máme X různých fondů, jeden složitější než druhý a nikdo se v tom pořádně nevyzná.

Iniciovat fóra a pracovní skupiny, kde se bude řešit spolupráce firem, škol, státu a samospráv na zelených investicích a změnách výrobních clusterů. Dnes, když přijede ministr průmyslu na jednání ocelářské unie, tak si poslechne, kolik se loni vyrobilo oceli, že je drahá elektřina, že je tady čínský dumpingový dovoz, dá si chlebíček a jede domů. Stát se má ptát průmyslu: “Co pro vás můžeme udělat, abyste byli klimaticky neutrální?”

Zajistit dostatek OZE, energetickou infrastrukturu a podmínky pro používání zeleného vodíku.

Co můžete udělat vy?

Chtějte po politicích a předácích, aby přestali mlžit. Chtějte od nich konkrétní plán přechodu ke klimatické neutralitě.

Pokud podnikáte, spočítejte si vaši uhlíkovou stopu, třeba tady nebo tady. Zkuste se zamyslet nebo s někým poradit, jak jednotlivé zdroje emisí nahradit. Beztak se vám to bude brzy hodit, třeba do nefinančního reportingu. A pokud se vás povolenky ještě netýkají, tak velmi pravděpodobně v řádu let budou, tak je dobré být připravený.