Krasavec s nechutným rituálem. Ted Bundy zabil desítky žen, těla pak znásilňoval

Klaun zabiják měl doma malý hřbitov. Ve sklepě ukrýval 29 svých obětí

Bundy během rozhovoru s psychologem mluví o závislosti na pornografii, dokonce tvrdí, že si trest zaslouží. Zda to myslí upřímně, nikdo neví. Dvaačtyřicetiletý muž je totiž zkušeným manipulátorem. Ostatně, tvrdí to o něm i vyšetřovatelé. Na první pohled by do pohledného a rozumně působícího muže nikdo neřekl, že jde o brutálního vraha mladých dívek. Přesto má v okamžiku smrti tmavovlasý muž na svědomí životy několika desítek žen. „Jsem nejchladnokrevnější zkurvysyn jakého jste kdy potkali," řekl o sobě jednou.

Ted Bundy se detektivům přiznal celkem ke třicítce vražd v sedmi amerických státech. Jeho obětmi byly pohledné mladé ženy. Ty nejčastěji omráčil, znásilnil, uškrtil a následně znásilnil mrtvé tělo. K některým ostatkům se dokonce vracel opakovaně a znásilňoval je, dokud mu v tom nezabránil pokročilý rozklad. Několika mrtvolám rovněž uřízl hlavy. „Vyšetřovatelé předpokládají, že skutečný počet Bundyho obětí se může blížit až ke stovce. Přesné číslo zřejmě už nikdy nebude zjištěno," shrnuje portál Biography.

Bezcitný vrah, nebo nevinná oběť? Příběh amerického lékaře stále vyvolává otázky

O Bundym vznikl nespočet knih, dokumentů i hraných filmů a seriálů. Navzdory hrůzostrašnosti činů, které spáchal, se z něj totiž ve Spojených státech stala v podstatě celebrita. Mohl za to jeho sympatický vzhled, dva útěky z vězení i chování u soudních přelíčení, které byly přenášeny v televizi. Mezi nejnovější dokumenty patří třeba série Netflixu Conversations with a Killer: The Ted Bundy Tapes nebo hraný film Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile se Zacem Efronem v hlavní roli. „Ozývá se ale kritika, že populární média proměnila Bundyho v romantickou postavu," upozorňuje server Britannica.

Chytrý chlapec

Ted Bundy přišel na svět v roce 1946 jako Theodore Robert Cowell. Jeho matka byla neprovdaná, chlapcův biologický otec neznámý. Teda vychovávali prarodiče. Jelikož v daném období znamenalo početí potomka mimo manželství sociální stigma, chlapec vyrůstal ve víře, že jeho matka je jeho sestra a jeho prarodiče jsou rodiči. Kdy přesně se dozvěděl, že je vše jinak, není jasné. Mezi pozdějšími vyšetřovacími verzemi je ale i myšlenka, že právě odhalení pravdy působilo na příštího sériového vraha jako jeden ze spouštěčů běsnění.

Když se jeho matka po několika letech od chlapcova narození vdala a přestěhovala se, rodina ji přesvědčila, aby syna vzala s sebou. Chlapec přijal jméno nevlastního otce a z Theodore Cowella se stal Ted Bundy.

Přestože prožíval poměrně šťastné dětství, už tehdy bylo možné v jeho chování pozorovat varovné signály. „Již jako tříletého jej fascinovaly nože. Byl ostýchavým, ale chytrým dítětem, kterému se dařilo ve škole. Přesto se mu nepovedlo navázat přátelství se spolužáky. V pubertě se pak ještě víc projevila temná stránka mysli. Rád pozoroval lidi přes nezastřená okna, množily se drobné krádeže," popisuje server Biography.

Vrah ji unesl přímo z jejího pokoje a zabil. Rodičům u soudu ukázal prostředník

Jak Bundy později uvedl během výslechů, zajímaly ho pornografické časopisy a články o vraždách. Nikdy také neměl zájem navazovat hlubší přátelství s kýmkoliv. „Nechápu, co vede lidi k tomu, aby se s někým chtěli přátelit," uvedl.

Vzhledem k tomu, že byl inteligentním mladíkem, pokračoval po ukončení střední školy ve studiu na univerzitě. Na škole v Seattlu v americkém státě Washington se seznámil s pohlednou mladou dívkou, se kterou začal chodit. V knihách o Bundym je uváděna pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Stephanie Brooksová. „Tato hezká mladá žena z Californie měla vše, co Bundy chtěl. Krásu, peníze i vliv," připomíná server Biography.

Jenže vztah na první pohled hezkého páru se zakrátko rozpadl. Ukončila jej Stephanie, které vadilo, že Bundy není ambiciózním typem člověka, který se snaží v životě něčeho dosáhnout. „Bundyho rozchod zcela zničil. Velká část jeho pozdějších obětí připomínala vzhledem jeho bývalou přítelkyni - byly to atraktivní studentky s dlouhými tmavými vlasy uprostřed rozdělenými pěšinkou," píše Biography.

Ted? Rytíř v lesklé zbroji

Během několika let po rozchodu prošel Bundy až zarážející proměnou. Z neambiciózního mladíka se do poloviny sedmdesátých let stal úspěšný a profesory chválený student. Angažoval se rovněž politicky, pomáhal s kampaněmi v místním ústředí republikánské strany. Jelikož studoval psychologii, začal se zapojovat i jako dobrovolník a absolvoval několik stáží. Velmi paradoxně v organizacích, které pomáhaly obětem trestních činů nebo sebevrahům. Jak píší The New York Times, Bundy dokonce napsal leták pro ženy o tom, jak se nestat obětí znásilnění.

V krizovém centru pro sebevrahy pracoval Bundy s Ann Ruleovou, ženou, která o něm později napsala knihu. Byla to právě ona, kdo o Bundym po usvědčení řekl, že byl ztělesněním zla. V letech, kdy s ním pracovala, si však ničeho podobného nevšimla. „Nevzpomínám si úplně na vše, o čem jsme kdy s Tedem mluvili. Ale nikdy jsme se nehádali. Ted se ke mně choval vždy jako gentleman ze staré školy a podobně jednal s každou ženou, se kterou jsem ho kdy viděla. Bylo to působivé. Vždy trval na tom, že mě doprovodí až k autu, když jsem odcházela v brzkých ranních hodinách z práce. Čekal, až bezpečně nastartuji motor a když jsem odjížděla, mával mi. Často říkal, že nechce, aby se mi stalo něco špatného. Byl jako rytíř v leské zbroji," napsala Ruleová v knize The Stranger Beside Me.

V roce 1973 se Bundy i díky přímluvě politiků, pro které pracoval, dostal na práva na univerzitě v Utahu. Dokonce se opět setkal se Stephanie Brooksovou a znovu s ní začal chodit. Pár mluvil i o svatbě, ale Bundy se najednou přestal ozývat. Ve stejném období se v okolí začaly ztrácet mladé ženy.

Pomůžete mi?

Dodnes není jisté, kdy přesně Bundy začal vraždit, protože sám udával různé termíny. Některé zdroje tvrdí, že první vraždu spáchal již jako dospívající, kdy zabil osmiletou dívku. Během výslechů udal Bundy jako roky prvních násilností 1969 a 1971.

Bylo to ale až v roce 1974, kdy policisté v Oregonu a Washingtonu zaznamenali několik zmizení mladých žen. Dívky, které spojovalo pouze to, že šlo o mladé a atraktivní studentky, se vypařily beze stopy. Navíc v poměrně bezpečných čtvrtích. Často zmizely cestou na koleje či společnou akci s přáteli. Na místech zmizení nebyly nalezeny použitelné fyzické stopy či otisky prstů. Jediné, na co si svědci vzpomínali, bylo, že se v okolí pohyboval mladý tmavovlasý pohledný muž s rukou v pásce a vyskytoval se zde Volkswagen Beetle (legendární Brouk, pozn. red.).

Předstírané zranění patřilo mezi součást Bundyho taktiky. „Ke svému autu nejčastěji oběti nalákal tak, že předstíral zranění a poprosil o pomoc. Laskavost mladých žen byla jejich osudovou chybou," připomíná server Biography.

Poprvé ji znásilnil jako jedenáctiletou. Jaycee Dugardovou unesli před 30 lety

Když 11. června 1974 zmizela studentka Georgann Hawkinsová, pohřešovalo se již pět mladých žen. K zabití Hawkinsové se Bundy přiznal těsně před popravou v roce 1989. „Měl jsem kufřík a berle. Zahlédl jsem ji na severním rohu bloku budovy a poprosil ji, aby mi pomohla s odnesením kufříku. Když jsme přišli k autu, udeřil jsem ji sochorem. Omdlela. Spoutal jsem ji a odvezl. Byla v bezvědomí, ale živá. Když se probrala, opět jsem ji omráčil a uškrtil," popsal Bundy poslední chvíle života mladé ženy.

Mezi jeho rituály patřilo rovněž znásilnění oběti, ke kterému většinou došlo až posmrtně. K některým tělům se Bundy vracel opakovaně - a podle jeho výpovědi to byl i případ Hawkinsové. K té se měl Bundy vrátit až třikrát, poté její ostatky začaly hnít.

Na fotce je můj přítel

Zmizení v oblasti pokračovala i v dalších týdnech. Případů si všimla média a mezi lidmi se šířil strach. Začínalo být jasné, že se za vším skrývá jeden chladnokrevný pachatel. Policie ale zatím neměla žádné konkrétní vodítko. „Psal se 14. červenec 1974, když se Bundy vydal k jezeru Sammamish pro další oběti. Unesl tam dvě dívky. Tyto ženy zmizely z místa, kde byly v tu dobu doslova tisíce lidí," připomíná stanice ABC.

Třiadvacetiletá Janice Ottová a devatenáctiletá Denise Marie Nasludová se nechaly nalákat Bundyho historkou o tom, že má zraněnou ruku a potřebuje pomoct naložit na auto loď. Podle jedné z Bundyho výpovědí první unesená ještě žila, když do odlehlého místa přivezl druhou oběť. Později to popřel.

Díky místu a času únosu měla tentokrát policie k dispozici množství výpovědí i svědků. Díky nim sestavila přibližný portrét pachatele a zjistila, v jakém modelu auta jezdí a že si nechává říkat Ted. Podobizna útočníka se objevila v novinách i televizi. Na jejím základě policisté dostali mimo jiných i tip na Teda Bundyho. Zavolala jim ho nejen jeho bývalá spolupracovnice Ann Ruleová, ale i Bundyho tehdejší přítelkyně Elizabeth Kloepferová, nyní Elizabeth Kendallová. Ta se ozvala anonymně.

Oheň byl jeho nástrojem pomsty. Poprvé vraždil ve 12 letech, neušetřil ani děti

Jenomže podobných tipů dostávala policie v dané době nespočet. A úspěšný student práv, navíc pracující v organizaci zabývající se prevencí kriminality, prostě do obrazu šíleného sériového vraha nezapadal. „Je potřeba pochopit, že policisté měli k dipozici seznam zhruba třech tisícovek Tedů, kteří měli přístup k nějakému Volkswagenu. Ted Bundy byl mezi nimi, ale šlo o muže se zcela čistým trestním rejstříkem, tedybez poskvrny," upozornil v dokumentu stanice ABC autor jedné z knih o Bundym Steven Winn.

V Bundyho prospěch hrálo rovněž to, že byla sedmdesátá léta a policisté neměli po ruce mnoho technických vymožeností. O testech DNA či internetu a počítačových databázích se jim mohlo jen zdát. Jak navíc sám Bundy později řekl, při vraždách se postupně zdokonaloval a snažil se zanechat po sobě minimum fyzických stop. To se mu i dařilo, ani u jednoho zdokumentovaného případu nikdy nebyl nalezen jeho otisk.

Těla některých obětí ze státu Washington se po několika měsících našla a vyprávěla o hrůzách, které s nimi pachatel prováděl. Ne všechny rodiny zmizelých ale dostaly možnost své zavražděné milované pohřbít. Ostatky několika žen nebyly nalezeny dodnes.

Žena, která přežila

Přesto, že důkazy proti němu neexistovaly, si Bundy uvědomoval, že by raději měl z Washingtonu zmizet. V září 1974 se proto přestěhoval do Utahu, kde nastoupil na univerzitu v Salt Lake City ke studiu práv. Již po cestě na své nové působiště zabil při projíždění státem Idaho dosud neidentifikovanou stopařku.

Následující měsíc začaly v Salt Lake City mizet ženy. V rozpětí pár týdnů se ztratily tři dívky. Jejich mrtvá těla se záhy našla nahá, znásilněná a uškrcená. Bundy později přiznal, že když se k mrtvolám vracel, aby s nimi souložil, jednu z obětí nalíčil a jiné umyl vlasy.

Bundyho již zcela pohltily vražedné myšlenky. Do školy, na kterou se tak úporně snažil dostat, prakticky nechodil. Místo toho vyhledával oběti. V listopadu se pokusil unést osmnáctiletou Carol DaRonchovou. Tentokrát se mu ale čin nepovedlo dotáhnout do konce a kolem krku se mu začala stahovat smyčka. „Do auta ji dostal tak, že předstíral, že je policistou, který vyšetřuje případ a potřebuje její pomoc. Carol DaRonchová ale bojovala. Když se ji pokusil spoutat, vysvobodila se a utekla z auta," připomíná dokument stanice ABC.

Říkali mu vrah se šachovnicí. V lese se měnil ve zrůdu s odpornou zálibou

První dívka, která Bundyho útok přežila, jej ovšem neznala a tak mohla policistům popsat pouze podobu pachatele. Na jméno Theodore Bundy tehdy znovu upozornila jeho přítelkyně Elizabeth Kendallová. Žena, která již jednou zavolala na anonymní linku, když nabyla podezření, že je její druh hledaným vrahem - pachatelem únosů ve Washingtonu. Tehdy ale její tip zapadl. Navíc si říkala, že se možná spletla, tentokrát to ovšem bylo jiné. „Z Utahu, kam se Ted přestěhoval, se vrátila moje přítelkyně a řekla mi, že se to tam děje znova. Můj svět se zhroutil. Říkala jsem si, že to už by bylo příliš mnoho náhod. Tak jsem znovu zavolala na policii a detektivovi jsem dala některé fotografie Teda," popsala Kendallová loni v rozhovoru.

Vyšetřovatelé ve Washingtonu už tentokrát podezření mladé ženy vyslechli s veškerou vážností. Když ale ukázali Bundyho fotky svědkům od jezera Sammamish, ti jej na obrázcích nepoznali. Kendallová to však nevzdala. Obrátila se i na policii v Utahu. Tamní detektivové Bundyho zařadili na seznam podezřelých, neměli proti němu ale důkazy. Vrah tak nadále unikal spravedlnosti.

Sex s mrtvými

Bundy musel tušit, že by jej časem mohla policie odhalit. V roce 1975 se proto přestěhoval do státu Colorado. S vražděním už nedokázal přestat. I v Coloradu zabil několik žen a ukojil svoje potřeby jejich mrtvými těly. „V té době už měl častěji styky s mrtvými ženami než se živými," uvádí dokument ABC.

Navenek se ovšem Bundy nadále choval téměř normálně. Dokonce o jednom týdnu zajel navštívit svoji přítelkyni Elizabeth Kendallovou do státu Washington a mluvili spolu o svatbě. O tom, že jej už několikrát udala policii, se Kendallová nezmínila.

Pak přišel srpen 1975. V jediném okamžiku se Bundy změnil z lovce v lovenou zvěř. Když projížděl Utahem, kvůli zvýšené rychlosti se jej pokusila zastavit silniční kontrola. Bundy nezpomalil, nýbrž začal ujíždět. To byla chyba. Když jej policista Bob Hayward nakonec dostihl, v autě našel podezřelé věci. Lyžařskou kuklu, punčocháče s vystřiženými otvory na oči, pouta. „Pomyslel jsem si, že s tímto chlapíkem je něco špatně," vzpomínal Hayward.

Jeho vražedné běsnění spustil ruský film. Rozřezával dívky, jen jednu propustil

Policisté zatím Bundyho neměli za co zatknout, dostal se ale do jejich záznamů. Jeden z detektivů si při čtení zprávy uvědomil, že podobný vůz a předměty byly zmíněny v případu pokusu o únos Carol DaRonchové. Po několika měsících shromažďování důkazů byl Bundy zatčen. DaRonchová jej bez sebemenšího problému identifikovala.

S jinými případy Bundyho policie spojit nedokázala, byl tedy obviněn z pokusu o únos. Ovšem Bundy ještě neřekl poslední slovo. Díky tomu, že jeho rodiče a známí stále věřili v jeho nevinu, vybrali dostatek peněz na kauci. Byl tak vyšetřován na svobodě a vrátil se do Seattlu, kde se nastěhoval do domu své přítelkyně Kendallové.

Dva útěky z vězení

Přestože Bundy zatím spravedlnosti unikal, policisté už byli přesvědčeni o tom, že právě on je pachatelem nevyřešených únosů a vražd z posledních let. Vyšetřovatelé z Utahu, Washingtonu i Colorada dali hlavy dohromady. Bundy byl pod neustálým policejním dohledem. „Když jsme s Tedem kamkoliv šli, nastartovalo v okolí našeho domu tolik neoznačených policejních aut, že to znělo jako start závodu Indy 500," vzpomínala později Kendallová.

Díky mravenčí práci se policistům podařilo vystopovat Bundyho auto, které po zatčení kvůli případu DaRonchové prodal. Ve voze naštěstí zůstalo pár vlasů jedné ze zavražděných žen. Konečně měli vyšetřovatelé v ruce něco, díky čemuž mohli Bundyho dostat před soud. Bundy trval na tom, že se bude obhajovat sám - podobně se rozhodl i při pozdějších soudech a právě způsob, jakým vystupoval a obhajoval se, mu získal poměrně velkou popularitu u veřejnosti.

V roce 1976 byl odsouzen v Utahu za únos DaRonchové. Poté, co jej detektivové obvinili z vraždy ženy, jejíž vlasy objevili v prodaném autě, byl Bundy převezen do Colorada. Zde se v roce 1977 poprvé pokusil o útěk, když vyskočil z druhého patra knihovny soudní budovy. Před policii se mu dařilo utíkat několik dní než jej zcela vyčerpalo zranění, které utrpěl při skoku, a všimla si jej policejní hlídka.

Říkali mu Terminátor. Vraždil celé rodiny, jedna oběť se mu ale vryla do paměti

Po opětovném zadržení a obnovení soudního procesu se Bundy opět sám obhajoval. Právníka neodmítal proto, že by až tak věřil ve vlastní schopnosti, ale protože měl v hlavě jiný plán - útěk z vazby. V té době už byl díky svému vystupování před soudem v Coloradu téměř místní celebritou a zajímala se o něj i FBI. „Z vězení utekl v prosinci 1977. Prolezl dírou, kterou postupně vykopal ve zdi své cely. Před útěkem shodil několik kilo, aby se vešel do malého otvoru. Dozorci si Bundyho nepřítomnosti všimli až po patnácti hodinách, čímž nechtěně sériovému vrahovi zabezpečili poměrně velký náskok," připomíná server Biography.

Při útěku z vězení se Bundy proboural do bytu šéfa věznice. Oblékl si jeho civilní šaty. Venku pak ukradl auto, projel několik států a zakotvil až ve Floridě. Jelikož se dostal prakticky na druhý konec Spojených států amerických, uvědomoval si, že pokud nebude páchat trestnou činnost, může zůstat neobjevený prakticky až do smrti. Kvůli tomu, že neměl doklady, ho ale nechtěli přijmout do žádné práce. Obživu si tak zajišťoval krádežemi peněženek v obchodech.

Běsnění na koleji

Také se nedokázal zbavit touhy po další vraždě. „V noci 14. ledna 1978 vnikl do koleje sesterství Chi Omega na Floridské státní univerzitě. Zaútočil tam na čtyři mladé studentky, přičemž dvě z nich zabil. V únoru pak unesl a zavraždil dvanáctiletou dívku," píše server Biography.

Útok na univerzitě byl opravdu krutý. Dvě studentky doslova umlátil. Druhou z obětí po uškrcení navíc znásilnil lahví od spreje na vlasy. Další dvě studentky sice jeho útok přežily, odnesly si ale těžká zranění a zlomeniny.

Počet obětí se už ale naštěstí neměl rozšířit. Čtyři dny po poslední vraždě jej zastavila policejní hlídka v Pensacole, když jel ukradeným autem. Bundy se sice zatčení bránil, policista jej však dokázal zpacifikovat. Jelikož se v autě našly doklady studentek z Floridské státní univerzity a několik svědků z areálu kolejí Bundyho poznalo, zakrátko začal soud, v němž se Bundy zodpovídal z posledních vražd.

Můžu být ještě užitečný

Po Bundyho zatčení nastalo kolečko nekonečných výslechů. Soudní přelíčení vysílaly snad všechny televizní stanice, na pojednávání chodily stovky reportérů. Hlavními důkazy Bundyho viny v případě vražd na koleji Chi Omega byly jeho dentální záznamy. Shodovaly se s kousnutími nalezenými na tělách zmlácených a zabitých studentek. Bundy trval na tom, že je nevinný.

U soudu se opět obhajoval sám. „V červenci 1979 byl uznán vinným ze dvou vražd v komplexu Chi Omega. Dostal dva tresty smrti. Další rozsudek smrti pak vynesl soudce v roce 1980 při přelíčení ohledně zabití dvanáctileté dívky," píše server Biography.

I po odsouzení Bundy ve vězení nadále trval na tom, že žádný z činů nespáchal. A to navzdory opakovaným výslechům. Přiznání a podrobnosti o vraždách se z něj snažili vymámit policisté i zvláštní agenti FBI. Po několika letech byl ale stanoven termín popravy a Bundymu bylo jasné, že se už z trestu nevyvlékne. Postupně se vyšetřovatelům začal přiznávat, celkem se doznal ke třicítce vražd.

Podrobně a ochotně rovněž popisoval svůj život novinářům, na základě rozhovorů pak vznikly knihy. Problémem ale bylo, že různým lidem říkal různé věci, a tak mnohá z jeho tvrzení nejsou dodneška dostatečně podložená. Je tomu tak třeba v případě dvou dívek unesených od jezera ve Washingtonu a zabitých ve stejný den. Novinářům Bundy tvrdil, že jednu z dívek přinutil sledovat vraždu druhé. Při policejním výslechu těsně před smrtí ale toto tvrzení odvolal.

Vrah od jezera Elsinore: oběti mučil a znásilňoval. Neušetřil ani svou dceru

Přesto, že novinářům, psychologům, policistům i agentům FBI Bundy v měsících před popravou začal část činů přiznávat, rozhodně se mu nechtělo zemřít v elektrickém křesle. Všemožně se proto snažil odsunout termín popravy. To se mu povedlo dvakrát. Nejdříve nechal Nejvyšší soud jeho případ přezkoumat z důvodu možné psychické poruchy. Podruhé z podobného důvodu pozdržel popravu odvolací soud.

Třetí stanovený termín exekuce, 24. leden 1989, už byl ale konečný. Vrah ještě zkusil taktizovat a neustále naznačoval policistům, že by stále mohl být užitečný - třeba udáním míst, kde leží ostatky do té doby nenalezených obětí. Rodiny zavražděných však o něco podobného nestály. Věřily, že Bundy je vrah a další podrobnosti o utrpení milovaných dcer, sester a přítelkyň slyšet nechtěly. Spíše doufaly, že Bundy brzy zemře.

I když přání rodin ve velké míře korespondovalo s náladou veřejnosti, našli se lidé, kteří věřili v Bundyho nevinu. Šlo zejména o ženy, které okouzlilo jeho vystupování u soudu, vzhled a šarm. Bundy si dopisoval hned s několika zamilovanými ženami.

Vrah kamarád

Ještě v posledních hodinách před smrtí s Bundym dlouze mluvili vyšetřovatelé. Jedním z nich byl i zvláštní agent William Hagmaier z FBI, konkrétně z oddělení Behavioral Analysis Unit. Jde mimochodem o jednotku, jejíž činnost zobrazuje i v České republice známý seriál Myšlenky zločince, i když ne zcela hodnověrně. Hagmaier s Bundym před popravou mluvil někdy i dvacet hodin v kuse. Právě jemu vrah odhalil mnohé podrobnosti o vraždách, které spáchal.

„Byl to Hagmaier, komu Bundy řekl, že se často vracel na místa, kde zavraždil své oběti, a vyprávěl o tom, co při vraždách cítil. Zvláštní agent s Bundym těsně před jeho smrtí strávil celkem 200 hodin," uvádí britský server Express.

Sympatický saniťák, říkali o něm. Šlo ale o maniaka s nejodpornějšími touhami

Hagmaier se se svou jednotkou v osmdesátých letech zabýval profilováním sériových vrahů a rozhovory s Bundym mu otevřely pohled do mysli takového člověka. Bundy dokonce nazval Hagmaiera svým přítelem. „Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Měl jsem před sebou muže, se kterým jsme si vřele potřásli rukami, a já si v duchu říkal, že toto je stejná ruka, která držela nástroj, jímž Bundy odřezával svým obětem hlavy," uvedl Hagmaier v jednom z rozhovorů v roce 1990.

Ted Bundy byl popraven 24. ledna 1989. „Před bránou věznice stálo zhruba 200 lidí. Když se doslechli, že Bundy je mrtvý, propukli v jásot," napsaly o popravě The New York Times. Jeho příběh však nadále fascinuje filmové tvůrce. Jen letos mají být o Bundym uvedeny dva hrané filmy.