Dýdžej: Celý život jsem se živil hubou, jsem komediant

A na diskotékách ještě pouštíš desky?Ano, jednou za měsíc s Ivanem Dostálem máme v Národním domě pořad Stoletá diskotéka.

Počkej, neměla by být už alespoň stodvacetiletá?To máte pravdu (smích). Zakládali jsme ji před čtrnácti lety, když mi bylo 51 let a Ivanovi 49, tedy dohromady 100. Takže by to vlastně měla být 128letá diskotéka.

Jak tě vůbec napadlo po revoluci založit rádio?Po revoluci jsem odjel na čtvrt roku za kamarády, které jsem poznal při shánění desek, do Anglie. Oni v té době pomalu končili s pouštěním desek na diskotékách a přesouvali se do soukromých rádií. Tam měl každý okres své rádio. Proto jsem se o to začal zajímat i u nás. S diskotékami jsem skončil v roce 1991, kdy jsem si vzal domů nemocnou maminku. Když po čtvrt roce zemřela, dostal jsem nabídku na starání se a organizování místních dýdžejů. Tehdy jsem si vydělal dvacet tisíc po telefonu, průměrně si muži vydělávali pět tisíc.

A nakonec jsi v roce 1996 založil rádio North music, že?Původně jsme byli čtyři zakladatelé. Zamýšlel jsem to já a ústecký dýdžej Zdeněk Šmejkal. Ten jednou přišel, že by do toho šli s námi moderátoři Zajíček a Sroka. Šmejkala jsme nakonec vyhodili a zůstali jsme tři. Potřebné peníze na založení rádia jsme si také vydělali diskotékami v Apollu, kam chodilo hodně lidí.

Měl jsi někdy v rádiu svůj pořad? Třeba Ptejte se ředitele?Měl jsem Retroparádu, což byl hodinový pořad, kde jsem pouštěl interprety podle abecedy, třeba Alphaville, Abba atd. Měl jsem tam i soutěžní část, nakonec jsem natočil asi 300 dílů. Celý život se živím hubou, jsem od narození komediant (smích). Ale s pořady v rádiu jsem začínal mnohem dříve na nynějším rádiu Sever. Jmenovalo se to Disco klub Mirka Haška.

Jaký čas je v rádiu nejposlouchanější?To bude ráno, když lidi snídají a pak, když se autem vracejí domů z práce.

Proč jsi nakonec prodal svůj podíl v rádiích?Zdálo se mi, že vývoj obou rádií šel jiným směrem, než byly mé původní představy. A u toho jsem nechtěl být.

Jaké posloucháš dnes stanice?Když jedu autem, tak Frekvenci 1, lidi jsou hotoví z Rudy z Ostravy, ale mně to nic neříká. Ani lyžař Aleš Valenta není pořádný moderátor. A hlavně z nostalgie poslouchám naše bývalá rádia, a povím ti ještě takový drb: Postřelený moderátor Pavel Hájek se nyní stal ředitelem v Hit radiu a narodila se mu dvojčata.

To jsi připomněl tragickou událost vašeho rádia, kdy k vám vtrhla poblázněná žena a začala všude kolem střílet. Moderátor Pavel Hájek měl prostřelené plíce a poškozený obratel a skončil na vozíku. Ty jsi byl na místě, když se to stalo?Byl jsem tam jako první. Už to bude deset let, co se to stalo. Pavel Hájek skončil na vozíku. David Bílský se připravoval na první ranní zpravodajský vstup a ta poblázněná ženská mu dala pistoli k hlavě. V tom momentu se jí ale zasekla nábojnice v komoře. Byl by jinak mrtvý.

Ty už jsi prý potřetí ženatý, je to tak?Úplně to tak neplatí. První manželství mi vydrželo deset let (manželku jsem poznal na zábavě jako muzikant a byla z Děčína), s druhou ženou jsem byl ženatý také deset let (tu jsem si namluvil na domovní správě) a tu třetí jsem si ještě nevzal (smích). Ale nakonec si ji na stará kolena vezmu, už jsme spolu 22 let. Musím to stihnout před svým pohřbem (smích).

Bude ti hrát na svatbě živá hudbu nebo dýdžej?Ani jedno, byla by to jen malá a utajená svatba, asi i u nás doma na terase.

Jaký hit máš nejraději?Spíše to jsou starší skladby, například Beatles, Deep Purple, nebo Led Zeppelin. Jinak si stále kupuji desky, naposledy třeba Buty.

Kolik jich celkem máš?Mám doma téměř 7 000 cédeček, desek jsem měl 1 800. Odvezl jsem je do bazaru a ani nevím, co se z toho prodalo. Vykašlal jsem se na to.

Ty jsi byl jedním z prvních disdžokejů v Ústí, jak tě to napadlo pouštět desky?Já byl vždycky muzikant, hrál jsem na kytaru, na kterou mě naučil obvodní lékař a taky na flétnu a housle. Na kytaru jsem hrál i v neštěmické kapele Kings. Po invazi sovětských vojsk v roce 1968 jsem se domluvil s Ivanem Dostálem, že půjdu k jejich Bonifantům. V říjnu toho stejného roku jsme poprvé na pódium vzali gramofon. Ivan měl sestru ve Walesu a já si nechal pašovat desky od šífáků. Lidi tehdy koukali, odkud leze hudba, když nikdo na pódiu není (smích).

Kdy jsi přestál hrát v kapele a naplno se věnoval pouštění desek?V roce 1973 jsem začal hrát profesionálně diskotéky, už se mi nechtělo ohlížet se na ostatní členy kapely, kteří pořád pro nějaké osobní problémy nemohli přijít hrát. Do roku 1978 jsem dělal disko po zaměstnání. Jezdil jsem po celém kraji, domů se vracel pozdě a druhý den musel být od šesti ráno v práci. Tak jsem pak požádal o „volnou" nohu.

Jakou jsi zažil nejkurióznější diskotéku?Pamatuji si, že jsem měl hrát jednou na Mezinárodním dni žen. Odpadla jim totiž dechovka a sháněli náhradu. Tak chtěli po mně, abych jim pouštěl dechovku. Byl jsem zvyklý hrát z diskoték 45 minut a pak 15 minut pauza, ale oni to měli jinak 3 4 písničky a minuta pauza a takto pořád dokola. Já si nemohl ani odskočit zakouřit a na záchod. Po osmihodinové šichtě jsem dostal okoralé chlebíčky, co tam zbyly po papaláších.

Tehdy jsi měl v občance napsáno: Sociální postavení: Svobodné povolání. Kolik vás v Ústí, takových jako ty, bylo?Tehdy to měli v Ústí jen Fešáci a já.

Byl jsi někdy mánička?Byl, když jsem dělal průmku v Ústí, tak jsem měl vlasy až k límci.

Jak tě jako DJ vnímali bigbíťáci?Muzikantům tehdy vadilo, když jsem říkával: „Já nemám čas, já jedu hrát." Říkali, že já jen pouštím desky a nehraji, ať oblbuju lidi, co tomu nerozumějí. Bylo to spíše z legrace, byl jsem jeden z nich.

Ty jsi se sám dokázal naučit anglicky a psal jsi si s lidmi z gramofirem a producenty. Co jsi ještě v té době dělal?Například soukromě lidem natáčel muziku, ke které se jinak nedalo dostat. Jenže mě někdo udal a já po dlouhých soudech dostal podmínku. Kdybych něco během čtyř let provedl, šel bych na dva sedět. Flastr, jaký dnes nedostanou darebáci ani za vraždu. Pět paragrafů.

Co tě ještě dnes nejvíce štve?Česká povaha a to věčné rozkrádání. Když jsem dělal na byťáku stavební dozor, tak bylo třeba 200 tisíc na opravu tří střech, najednou nějaké peníze z toho zmizely řediteli, náměstkovi, mistrovi atd. A to samé se muselo udělat za 75 tisíc. Dnes to mají ještě daleko vymakanější, ti lumpové v tom umí chodit.

Na hokej ještě chodíš?Už ne, znechutili mi to návštěvníci VIP sektoru, raději se rvali o chlebíčky, než aby fandili.

A na fotbal?To chodím stále. Považuji za podfuk, že Ústí nepostoupilo a postoupilo do ligy ze čtvrtého místa Brno. Kdyby vychechtaní socdemáci raději už opravili fotbalový stadion.

Nemám rád vykání, raději mi tykej

„Mohli bychom si tykat? Já jsem na to zvyklý," řekl mi hned na úvod našeho rozhovoru Miroslav Hašek. Souhlasil jsem a také jsem náš rozhovor tímto způsobem vedl a přepsal. „To Angličané v tom mají jasno, ti si tykají vždycky," usmál se.

Miroslav Hašek je příjemný, veselý společník. Já ho poprvé poznal již před deseti lety, když jsem jako sportovní redaktor chodil na hokej. Někdy jsem vedle něj sedával a rozebírali jsme hru ústeckých hokejistů. Už tehdy byl přátelský.

Ovšem udělat s ním rozhovor nebylo vůbec jednoduché. Položil jsem otázku a on začal vyprávět úplně o něčem jiném a nakonec málokdy došel k odpovědi. Tak jsem musel položit otázku ještě jednou, abych mu ukázal správný směr. Bylo znát, že dělal moderátora a dýdžeje.

Přiznal, že se moc těší na svou karikaturu od Radka Fetterse, protože doposud mu ji nikdo nenamaloval. A to byl jeho bratr malířem.

MIROSLAV HAŠEK

Narodil se 26. ledna 1947 ve sklářské vesničce Loučky na Sokolovsku, do Ústí se přestěhoval v necelých třech letech se svými rodiči v rámci osidlování pohraničí.

Studoval strojní průmyslovou školu a nástavbu si udělal na stavební průmyslovou školu v Děčíně, pak také studoval dálkově obor dramaturgie a scenáristiku na konzervatoři. Vyučoval tyto obory na liduškách v Ústí, Děčíně, Teplicích a Litoměřicích.

Z prvního manželství má dvě děti, z druhého jedno dítě. Na vojnu nešel. „Měl jsem zánět středního ucha, když jsem šel na kontrolu, tak jsem si nakapal do ucha olejíček na šicí stroj a byl jsem vyřazen z vojenské evidence."

Pracovní kariéra: Technolog v Armaturce, pak také normovač a následně pracovník na podniku bytového hospodářství. Od roku 1973 profesionální dýdžej, po revoluci se krátce staral o dýdžeje pod uměleckými agenturami ARS a MH Agency. V roce 1996 založil rádio North music, o šest let později ještě rádio Labe.

V lednu 2009 prodal podíl v rádiích skupině MMS, dnes rádia fungují jako Fajn North music a Hit rádio FM.