Slyší, vidí, pamatují si. A co dál? Rostliny z pohledu molekulárního biologa
Molekulární biolog Daniel Chamovitz si získal celosvětovou pozornost knihou Co rostlina ví.Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autoraFoto | kjozsef / PixabayNaše moderní předpojetí, že rostliny nevnímají a necítí, a jsou tedy pouhými zdroji k čerpání, nabourávají nové vědecké poznatky. Ve středu 9. prosince zorganizovala Izraelská ambasáda v Praze rozhovor s předním světovým molekulárním biologem Danielem Chamovitzem. Tento izraelský badatel si získal celosvětovou pozornost knihou Co rostlina ví, v které podává neotřelý pohled na schopnost rostlin vnímat okolí.Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak. Pro skrytí reklam se prosím přihlašte
reklama
Zapomněli jste heslo? Změňte si je. Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.
Rostliny podle Chamovitze nejen vnímají a vykazují všech pět smyslů, ale v některých případech člověka dokonce převyšují.
Kniha CO ROSTLINA VÍ Daniela Chamovitze vyšla v českém překladu v roce 2020 v nakladatelství Academia.Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autoraZdroj | AcademiaZrak
Například zrak je v psychologii považován za ústřední smysl našeho poznávání světa, neboť neboť nám významně pomáhá s prostorovou orientací. Avšak naše vidění je oproti rostlinám v jistém ohledu omezené.
Z příkladu slunečnic všichni intuitivně víme, že rostliny rozpoznávají směr světla. Když však rostliny byly v experimentu vystaveny modrému a červenému světlu, otáčeli se pouze za modrým. Rostliny svým pohybem ukázaly jasnou preferenci pro modré světlo, a tedy i schopnost rozpoznávat typy světla.
V polovině 20. století bylo navíc prokázáno, že rostliny dokonce dokážou měřit délku tmy. Právě délka noci, nikoli dne, je rozhodujícím faktorem v tom, zda rostliny začnou na jaře růst, později kvést a na podzim uvadat.
Současná molekulární biologie popisuje u rostlin 12 světelných receptorů, zatímco oko člověka disponuje pouhými 4 receptory. Rostliny jsou schopné vidět UVR světlo, vůči kterému jsme zcela slepí, a dále mají receptory na modré, zelené, červené a ultračervené světlo.
Jediný receptor sdílený rostlinami i lidmi je receptor kryptochrom. Podle Chamovitze vedl k rozvinutí odlišného typu vidění u člověka a rostlin rozdílný evoluční vývoj. Zatímco člověk se pohybuje v prostoru a aby měl možnost uniknout nebezpečí, potřebuje detailní rozlišení prostředí. Proto se u něj vyvinulo vidění v obrazech.
Rostlina se v prostoru nepohybuje a spíše potřebuje komplexnější informace o okolí, tedy spíše širší rozlišení škály světla než zaměření na detail.
Sluch
V Harvardské přednášce z roku 2014 Chamovitz zastává názor, že dosavadní pokusy prokázat sluch u rostlin se ukázaly nereplikovatelnými. Poukazoval tím zejména na knihu The Secret life of plants (Tompkins and Bird, 1973, česky Tajný život rostlin, 2015), která na základě nevědeckých metod tvrdila preferenci rostlin vůči určité hudbě.
V posledních letech se však na poli výzkumu sluchu u rostlin udělal zásadní posun. Právě Chamovitz s kolegy na Tel Avivské Univerzitě si kladli otázku, zda by rostliny reagovaly na zvuk v ekologicky validních experimentech, jako je třeba opylování. V nejnovějším experimentu zjistili, že pokud opylovač vydává zvuk v blízkosti rostliny, rostlina začne připravovat nektar. Naopak pokud zvuk vydává neopylovač, rostlina tento nektar již nevytváří. Druhé vydání Chamovitzovy knihy, které je nyní dostupné v nakladatelství Academia v českém překladu, již dokazuje na validních vědeckých experimentech vnímání pěti smysly u rostlin podobně jako u lidí.
Pokud opylovač vydává zvuk v blízkosti rostliny, rostlina začne připravovat nektar.Licence | Volné dílo (public domain)Foto | Anna Sulencka / PixabayAčkoliv pro širokou veřejnost může být zjištění o vnímání rostlin šokující, pro vědeckou obec se jedná o zažitou věc. Zlatý grál molekulární biologie a také větší část rozhovoru mezi autorem knihy a jejím překladatelem Viktorem Žárským se točí kolem otázky, jak rostliny všechny informace z vnímání integrují.
Paměť
Již na příkladu se světlem jsme viděli, že rostliny měří délku noci a tedy mají určitou formu paměti. V roce 2016 výzkumný tým kolem Moniky Gagliano publikoval článek, v kterém vykazuje u rostlin určitý typ nepodmíněného učení podobně jako u Pavlovových psů.
Chamovitz se v rozhovoru stavěl velmi zdrženlivě k tomu mluvit o jakýchkoli kognitivních funkcích v souvislosti s rostlinami a používat termíny jako nepodmíněné učení a inteligence. Nicméně potvrzuje, že rostliny mají určitý způsob vědění.
Vědomí?
Obecný předpoklad ve vědeckém světě je, že pro integraci různých informací potřebujeme mozek a nervovou soustavu. Rostliny podle Chamovitze jsou schopné integrovat různé informace pro efektivní adaptaci vůči okolí, ale mozek ani nervovou soustavu nemají. Lze tedy mluvit o určité inteligenci? Vědění? Či dokonce vědomí?
V roce 2017 způsobil velkou senzaci článek o reakci rostlin na anestetikum (Yokawa a kolegové, 2017). Autoři ukázali, že rostliny se přestanou po anestetiku autonomně pohybovat či reagovat na dotek. Jelikož anestetikum u lidí způsobuje ztrátu vědomí, autoři studie vyvodili podobný závěr u rostlin;to je rostlina je normálně vědomá a anestetikum jí přivádí k ztrátě vědomí.
Chamovitz na tuto vášnivou diskuzi reaguje ve svém článku Plants are intelligent, now what? (česky Rostliny jsou inteligentní. Co teď?) z roku 2018 a trefným způsobem v něm ukazuje, že ani v psychologii stale nevládne konsensus nad tím, co vlastně je vědomí, jak vzniká nebo funguje.
Na slunečnicích jsme se naučili, že rostliny rozpoznávají směr světla.Foto | Thomas Quaritsch / UnsplashNyní molekulární biologie se pouští do těchto divokých vod a přisuzuje rostlinám vědomí, nepodmíněné učení a podobně. Pokud tedy Chamovitz mluví o určité inteligenci u rostlin, myslí tím pouze, že rostliny jsou schopné sbírat a integrovat data o okolí, a na základě těchto informací určitým způsobem reagují a adaptují se.
Rostliny a lidi se sice vyvíjeli po odlišných evolučních drahách, ale přesto jedním z prvních Chamovitzových objevů na poli rostlinné biologie bylo, že protein řídící reakci rostlin na světlo je obsažený i v lidském genu. Rostliny, zvířata a lidi pocházejí ze stejného genetického zdroje, který žil před miliardami let v moři.
Nynější biologický výzkum nám tak nemůže zodpovědět otázku, zda rostliny jsou vědomé, ale ukazuje, že rostliny o světě ví.
Profesor Žárský v rozhovoru zmínil významného pražského učence Rabiho Löwa, který popisuje vše živé a neživé jako navzájem propojené, na sobě závislé a tvořící jedno. A Chamovitzova kniha nás nechává nahlédnout propojení našeho života s rostlinami a přírodou z vědeckého pohledu.
reklama
Tagy:
