Populární laser game zažívá rozkvět, vzniknou i další arény

Populární laser game zažívá rozkvět, vzniknou i další arény

Takzvanou laser game hraje šest až dvanáct lidí v hale plné překážek. Na sobě mají svítící vestu a zbraň, která střílí laserové paprsky. Snaží se zasáhnout protihráče do vesty. Když jsou úspěšní, na pět sekund ho vyřadí ze hry. Vítězí hráč, který získá nejvíc bodů. „Výhoda je, že ve srovnání s paintballem zásah laserem nebolí," vysvětlila Jana Hajnová, která v Jihlavě tento měsíc otevře první laser arénu na Vysočině. Bude v Chlumově ulici. „Zatím čekáme na zbraně a technologii, kterou dostaneme z Nizozemska. Pak začne testovací provoz," uvedla manažerka.

Na novou halu se těší třeba Lenka Navrátilová, která si poprvé laser game vyzkoušela v Liberci. „Je to zábava. Člověk se zapotí a je to adrenalin," podotkla Navrátilová.

Protože hráči nevyužívají žádné složité ani nebezpečné technologie, může se zapojit každý. I děti, které měří alespoň 120 centimetrů. Podmínkou je, že hráč musí obléknout vestu s nastavitelnou velikostí.

Jako James Bond

Podle provozovatelů při hře žádné nebezpečí nehrozí. „Používáme speciální lasery. I když zasáhnou oči, nikomu se nic nestane," ujistil Jan Gulák, který má arénu v brněnské Jánské ulici. Herna je v provozu rok. „V listopadu chystám další vylepšení. Jde o nový volitelný mód Peklo. Lidé budou hrát za blikajícího červeného světla a za zvuků tvrdé rockové hudby," sdělil Gulák.

Nejnovější ze tří brněnských heren je Tron Laser Aréna v Jugoslávské ulici, která funguje od jara. Návštěvníky láká například na filmovou hudbu. „Na výběr mají z dvanácti motivů jako například James Bond, Hvězdné války nebo Star Trek," připomněl některé možnosti jeden z majitelů herny Lukáš Churý. Hráči také využijí holografická zrcadla. Laserový paprsek se od nich odráží a může vyřadit protihráče. „Na rozdíl od ostatních heren máme i sprchy," upozornil na další výhodu spolumajitel Zdeněk Večeřa.

Laser arény si často zamlouvají i firmy, které chtějí stmelit pracovní kolektiv. „Dopoledne chodí také školy. Mají to místo tělocviku," uvedl Gulák.

Jednoduchý recept na úspěch v laser game neexistuje. „Rozhodně nemá cenu být většinu hry schovaný za překážkou," uvedl Churý. Když hráč běhá, je pro ostatní obtížnější ho trefit. Navíc za zastřelení protivníka dostane střelec sto bodů. Když je sám zasažen, odečte se mu jen padesát bodů. Proto se aktivita vyplatí.

V žádném z dalších měst jižní Moravy a Vysočiny si lidé zatím laser game pravidelně nezahrají. Občas mají šanci jen v paintballovém klubu Hodonín. „Laser game pořádáme jen občas, a to hlavně pro různé firmy," uvedl jednatel klubu Vratislav Zpěvák.

Pozor na počasí

Hra s lasery ubírá příznivce paintballu a airsoftu. Například Paintball club Brno se jí snaží konkurovat tím, že před dvěma měsíci otevřel v Brně novou krytou halu. „Obvykle se paintball hraje venku. Mezi lidmi je ale poptávka po krytých prostorách," uvedl hlavní instruktor klubu Martin Gretsch-mer. Nehrozí totiž, že plánovanou hru zkazí špatné počasí.

Podle Gretschmera lidi láká laser game hlavně na zdánlivě nižší cenu. „Dvě hry s lasery po patnácti minutách ale stojí okolo dvou set korun. U paintballu v hale je to cena za hodinu, takže v přepočtu na čas je dvakrát levnější," zdůraznil.

Cena je jeden z důvodů, proč Brňan Jan Kočí hraje raději s kamarády airsoft v přírodě, kde nic platit nemusí. „Do začátků si stačí koupit jen zbraň a kuličky," uvedl Kočí.

Kolegyni jsem bez skrupulí rozstřílel…

Brno - Zásah. Vibrace speciální vesty a výzva, abych se nevzdával, znamenají jedinou věc. Dostali mě. Využívám pěti vteřin nesmrtelnosti a běžím najít lepší úkryt. Au. V poslední chvíli si všímám kolegyně. Její útok jsem viděl včas. Stěnu, proti které jsem běžel, jsem neviděl vůbec.

Tron Laser Aréna v brněnské Jugoslávské ulici pro mě představuje neznámé prostředí. Neznalostí terénu i nápadným bílým tričkem si omlouvám i umístění po prvním kole. V patnáctiminutovém masakru s dalšími pěti kolegy ve stylu všichni proti všem jsem skončil čtvrtý. „Já jsem snad nikoho nezastřelila," stěžuje si jedna z kolegyň. Není daleko od pravdy. Nezasáhla ani ve chvíli, kdy mě knokautovala stěna.

Populární laser game zažívá rozkvět, vzniknou i další arény

Pracovník arény Vojtěch Horák se mezitím ptá, co bude dál. „Dáte mlhu? Pokud ano, doporučil bych hudbu z vetřelce," radí nám. Je jasné, že snížená viditelnost a strašidelné tóny dodají hře ještě větší náboj. Tentokrát se dělíme na dva týmy po třech a Horákova kolegyně se ptá, jakou chceme barvu. Můj požadavek na svinibrodskou zeleň neprochází a dostáváme prostou zelenou.

Když za pár sekund vbíhám do arény, vím, že největší nebezpečí v druhém týmu představuje Predátor. Střelec, který v první hře dělal čest své přezdívce a suverénně vyhrál.

Nacházím perfektní kryt a snažím se zorientovat v zamlžené aréně. Na otázku, kde jsou kolegové z týmu, dostávám odpověď vzápětí. „Multikill!" oznamují reproduktory vyvraždění mého týmu. Predátor začal lovit. Veškeré představy o taktice vzápětí berou za své a já zmateně pobíhám po aréně. Před chvílí mě trefil někdo v zelené vestě. Prý špionská schopnost, která dá na chvíli člověku barvu druhého týmu.

Otírám pot z oroseného čela a mířím do rohu arény zaujmout pozici. Za stěnou, kde se chci ukrýt, už se ale krčí postava z červeného týmu. Dívá se k zemi a nesleduje okolí. Snadná oběť. Za několik okamžiků likviduji kolegyni i podruhé a potřetí. Že se pořád krčí u země a nesleduje okolí, nechápu.

Když se ozývá závěrečný odpočet, už se jen kryju. „Taky už jsem na konci nemohl," svěřuje se kolega, vedle kterého opouštím arénu. Horák na monitoru ukazuje výsledky předchozí řeže. „Zelení vyhráli," oznamuje.

První redakční laser game skončil a já se cítím jako vítěz. Do chvíle, než se kolegyně u piva zeptám, jak se mohla nechat několikrát tak snadno zasáhnout. „Zavazovala jsem si tkaničku," vysvětluje. V duchu si odečítám pár bodů.

Raději mám klidnější jógu a turistiku

Brno - Vbíhám do tmavého bludiště plného překážek. V ruce svírám laserovou zbraň a neváhám ji použít. Na sobě mám futuristickou svítící vestu, ve které si připadám trochu jako kosmonaut. Na laser game jsem poprvé. Normálně jsou mi bližší klidnější aktivity typu jógy a turistiky. Střílení není nic pro mě. Ani na počítači, ani v televizi. Ale ve hře, na kterou se s kolegy a s šéfredaktorem vypravím do Tron Laser Arény v brněnské Jugoslávské ulici, se nechci nechat zahanbit.

Už dopředu mám jednu výhodu. Jsem holka. Nikdo nečeká, že budu dobrá. „Ale kluk by si utrhl pořádný trapas, kdyby byl poslední," vysvětluje mi kolega Vojtěch Kučerák.

Než se stačím v hale rozkoukat, jsem poprvé mrtvá. Někdo mě zasáhl a já ani netuším odkud. To ještě nevím, že v následujících dvou hrách mě kolegové zastřelí celkem dvaadevadesátkrát. Jediné štěstí je, že i po zásahu zůstávám ve hře. Vesta zhasne a stačí mi pět sekund počkat, než můžu znovu střílet.

Vetřelec a Predátor

Vydávám se prozkoumat druhou část arény. Mezitím střílím na všechno, co se hýbe. Občas je to trefa, někdy to schytám já. Obsazuji pozici na vyvýšené překážce. Tam se mi líbí. Podaří se mi odtamtud střelit pár hráčů. Patnáct minut hry rychle uteče a zpocení se vracíme do předsálí.

Po chvilce oddychu jdeme znovu do arény. Tentokrát hrajeme na týmy. Nejlepší hráč, který používá přezdívku Predátor, bere pod svá ochranná křídla dvě poslední hráčky, mezi které taky patřím. Volíme jako bonus hustou mlhu do arény a od instruktora Vojtěcha Horáka si necháváme pustit hudbu z filmu Vetřelec.

Nejvíc mě baví možnost zasáhnout zařízení zvané tronpod. Je to krabice umístěná na stropě, která čas od času sestřeluje hráče. Když se mi podaří ji trefit, přebarví mojí vestu na třicet vteřin do barvy protivníkova týmu. Pak je jednoduché je zasáhnout, protože si myslí, že patřím k nim. Ale i tak je náš tým Červených až druhý. „Alespoň už nejsem v minusu jako poprvé," raduje se při pohledu na své skóre kolegyně Michaela Římanová.

Dvě hry úplně stačí, naběhala jsem toho až dost. Bojím se dalšího rána. Ostatní straší, že mě bude bolet celé tělo. Tak hrozné to není. Na obou pažích mám modřiny od hran vesty a ve výstřihu červený šrám od toho, jak jsem se čelně srazila s Predátorem. Svaly mám sice namožené, ale v porovnání s dvouhodinovým rytím zahrady to nic není. Zábava stála za to. Kdy jindy se taky naskytne příležitost beztrestně střelit svého šéfa.

Kuběna: laser aréna byl risk, který vyšel

Brno - Hned po škole začal nyní devětadvacetiletý Michal Kuběna podnikat. Před dvěma lety si v Brně otevřel první laser game arénu na jižní Moravě i Vysočině. „Poprvé jsem hru vyzkoušel ve Zlíně. Vzali mě tam kamarádi," vzpomíná majitel střediska v Hybešově ulici. Laser game si oblíbil, protože je akční. „Člověk je pořád v pohybu. A na rozdíl od airsoftu nebo paintballu se mu nestane, že by se válel v blátě," směje se Brňan.

Zpočátku měl obavy, jestli nová hra lidi z Brna zaujme. Vyšlo mu to. Po roce otevřel druhou hernu. „Pokud vím, tak jsme jediná aréna v Evropě, která má dvě hrací haly. Možná jsme i jediní na světě," říká majitel.

Do druhé arény nakoupil vybavení z Nového Zélandu. „Obsahuje speciální prvky jako energetické brány, které podle nastavení buď hráče oživí, nebo zabijí," vysvětluje. Vybavení přitom není levné. Ceny laserové pistole a speciální vesty se pohybují mezi osmdesáti až sto dvaceti tisíci korunami. „Oproti tomu v paintballu vybavení pro jednoho hráče stojí jen patnáct tisíc korun," říká Kuběna.

Podle něho hala s novozélanským vybavením drží i další prvenství. „Je to první symetricky uspořádaná hala v Evropě. Znamená to, že oba týmy mají stejné výchozí podmínky a nikdo není zvýhodněný," říká Kuběna. Pravidelně v halách překážky posouvá, aby i stálé hráče čekalo překvapení. Brzy plánuje pro zákazníky spustit nové webové stránky.

Nejvíc hráčů do jeho arény chodí hrát ve středu a v sobotu. „Je dobré udělat si dopředu rezervaci," radí. Sám čas od času do ruky laserovou pistoli také vezme. „Jdu si třeba zahrát se stálými klienty. Často jsou lepší než já. Halu znají dobře a mají lepší kondici," směje se majitel. Také on přitom musí arénu znát dokonale. Což je při hře výhoda. „Mám přehled, kudy hráči často chodí a vím, kde jsou dobrá stanoviště," vysvětluje.

Laser game považuje za bezpečný sport. Zranil se při něm jen jednou. „Občas si jdu zahrát i ke konkurenci. Právě tam jsem si nedávno rozrazil o roh překážky čelo. Nebyla polstrovaná," říká Kuběna. Konkurenční haly pod něj některé jeho nápady kopírují. „Dáváme skupinové fotky hráčů na náš facebook. Ostatní to začali rychle opakovat," popisuje.

Když zrovna nerelaxuje u laser game, rád sportuje. „V zimě je to snowboard, v létě rád jezdím na kole nebo na bruslích. Někdy si vezmu i knížku," dodává. Z Brna laser game zatím expandoval do Ostravy. Rád by arény rozšířil do dalších měst. „Jsou to zatím jen plány, nic bližšího říkat nechci," upozorňuje.

Tagy: