Okázalé bohatství měšťanů i temné podzemí. Víte, kdy a kde přišla na svět první kostka cukru? Po kolejích s Českými drahami

Foto: Vojtěch Dundáček (stejně jako ostatní snímky v článku, není-li uveden jiný zdroj)

Popisek: Nádražní budova v Telči vyrostla podle typizovaného architektonického vzoru na přelomu 19. a 20. století. Mnohem zajímavější je Expozice historie železniční dopravy, umístěná v objektu železničního depa.

FOTOREPORTÁŽ Na konci středověku se začala Evropa měnit a s rozvojem měst vznikla nová vrstva obyvatelstva. Měšťané měli dostatek finančních prostředků, které investovali do vzdělání a umění, a i díky tomu mohla renesance dosáhnout takového rozkvětu. Nezaměnitelný ráz získaly i Telč a blízké Dačice a Slavonice. Dnes se vydáme místní lokálkou po krásách Regionu Renesance.

Místní trať byla uvedena do provozu počátkem 20. století a do roku 1945 po ní jezdily vlaky až do Rakouska. Aktuálně pravidelný spěšný vlak Renesance brázdí krajinu od Slavonic až do Havlíčkova Brodu. Pokud mate k vlakům blízko, zastavte se po příjezdu do Telče v zdejším železničním depu. Nachází se tu expozice, mapující historii mistní dráhy Kostelec – Telč – Slavonice.

Muzeum historie, sídlící v místech někdejší remízy parních lokomotiv z roku 1898/1902, dokumentuje minulost i současnost provozu železniční tratě Kostelec-Telč-Slavonice-Waidhofen-Schwarzenau.

K vidění jsou tu unikátní vozy, zajímavé texty, dobové fotografie, technické výkresy a náčrtky i různé předměty a technická zařízení; foto DY-THA rail

Zachariáš z Hradce přinesl prosperitu a renesanci

Telč je z uvedených míst bezpochyby nejznámnější, takže jsem ji vybrala i já jako startovní bod naší cesty. První zmínky o sahají až k přelomu 11. a 12. století, důležitým milníkem byl ale až rok 1550, kdy si ji za své sídlo zvolil Zachariáš z Hradce. A během zdejšího působení rozhodně nezahálel. Zakládal rybníky a cechy, investoval do stavebních úprav města a přestavěl původní hrad na renesanční zámek. Italských architektů, které za tímto účelem pozval, využívali i místní měšťané. Díky tomu byly položeny základy jedinečného náměstí Zachariáše z Hradce, které je v součanosti jednou z památek, zapsaných do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Překrásné náměstí Zachariáše z Hradce lemuje jedinečný soubor gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a renesančními, barokními a klasicistními zdobenými štíty

Domy jako z pohádky

Většina domů na náměstí si uchovala původní charakteristické gotické rozměry s šířkou přibližně 8 až 10 metrů a hloubkou okolo 30 metrů. Podloubí pak bylo přestavěno v polovině 15. století v rámci rozsáhlých renesančních úprav. Jednotlivé domy přirozeně během staletí měnily svoji tvář. Nejčastěji nesou znaky baroka, ale objevite zde i klasicimus a empír. K významných stavbám patří kupříkladu Telčský dům, jehož románské základy napovídají, že byl pravděpodobně jedním z prvních domů zde postavených. V roce 1995 započala díky sochařce Anně Hanzlové jeho náročná rekonstrukce, která trvala dlouhých jedenáct let. Malé soukromé muzeum tu nyní láká do pohádky velké i malé v rámci expozice, nazvané Historie a legend z Telče a okolí. Keramické figurky pocházejí z dílny právě paní Anny Hanzlové a pana Juleka Žembery.

V Telčském domě se vystřídala dlouhá řada majitelů, byli mezi nimi významní obchodníci, konšelé, řezník, spisovatel i mistr knoflíkářský. Vařilo se zde pivo, uzavíraly obchody a nějaký čas tu sídlila i sklářská a keramická dílna.

Velmi výrazná je budova radnice, jejíž podoba je datována do roku 1574 a vznikla spojením dvou gotických domů. Vedle jejích vstupních vrat naleznete tabulku s označením nadmořské výšky.

První písemná zmínka o radnici pochází z roku 1443, v roce 1499 ale byla budova zničena výbuchem. Podle pověsti ho způsobil sluha, který hledal během zámecké slavnosti nový vinný soudek v radničním sklípku a omylem položil zapálenou louč na soudek se střelným prachem. V roce 1530 pak zničil objekt požár. Nynější podoba radnice pochází z roku 1574 a stojí na místě dvou bývalých obytných domů.

Nepřehlédnutelný je také dům č. 61, který zdobí sgrafita s jedenácti starozákonními vojevůdci. Letopočet 1555, který se na domě nachází, dokládá datum jeho renesanční přestavby a výzdoby. Zajímavostí je, že sgrafita byla znovu objevena až v roce 1953 během tehdejšího restaurování.

Pozdější starosta, pekař Michal, koupil dům č. 61 v roce 1532. V roce 1555 ho přestavěl a nechal vyzdobit, pravděpodobně umělci, pracujícími na zámku. Z jeho štítu shlížejí na náměstí Faraon, Adonias, Aza, David, Goliáš, Saul, Serach, Senacherib, Nabuchodonozor, Holofernes a Antiochos.

Přímo u náměsti se nachází renesanční zámek, který je nazýván perlou moravské renesanční architektury. Inspiroval i mnoho filmařů, natáčely se zde například pohádky Pyšná princezna a Z pekla štěstí. Aktuálně tu probíhá rozsáhlá revitalizace, a proto je přístupný pouze II. prohlídkový okruh, který vás provede obytnými místnostmi posledních majitelů.

Přestavbu gotického hradu na renesanční sídlo umožnily Zachariáši z Hradce především bohaté výtěžky z dolů na stříbro, z nichž většinu mu přinesla věnem jeho první manželka Kateřina z Valdštejna

Budování Zámeckého parku započato v 16. století, později byl přebudován v anglickém stylu. Je osázen řadou vzácných dřevin s kvetoucími keři a květinovými záhony a dodnes se tu dochovala řada staletých stromů z počátku výstavby. Zvláštní atmosféru mu dodává i rybník, který na něj navazuje.

Klasicistní skleník byl postaven v západní části parku v první polovině 19. století. V roce 1848 tu působil jako zahradník Benedikt Roezl, nadšený cestovatel a objevitel řady orchideí.

Křesťanská tvář města

Hned vedle zámku se tyčí kostel sv. Jakuba s vyhlídkovou věží a výstup na ni je příjemnou místní 'bojovkou'. Předposlední patro má strop přibližně ve výšce 150 centimetrů, což můj dvoumetrový manžel náležitě ocenil. Není nad to plazit se v předklonu a korigovat přitom dvouletého potomka. Výhled, který je opravdu krásný, vás bude stát celkem 40 kamenných a 105 dřevěných schodů, které vedou i kolem dvou místních zvonů, Jakuba z roku 1603 a Marie z roku 1550. Původní kostel z druhé poloviny 13. století vyhořel, takže aktuální podoba je z 15. století a samotná věž byla postavena začátkem 16. století.

Věž kostela sv. Jakuba byla v minulém století ve špatném stavu a až do revoluce uzavřená. V minulosti tu bydlel hlásný.

Výhled z vrchního ochozu věže je úchvatný a opravdu za ten malý 'horolezecký' výkon stojí

V souvislostí s Telčí mi to nedá nezmínit i řád jezuitů. Ti sem přišli v roce 1655 na žádost hraběnky Františky Slavatové a působili zde až do zrušení řádu v roce 1773. Vybudovali rozsáhlou barokní kolej s domem třetí probace, seminářem svatých Andělů a kostelem Jména Ježíš a několik dalších budov včetně budovy gymnázia.

Telčské zvony Jakub a Marie

Za kostkou cukru do Dačic

Dvacet minut cesty vlakem, a jste v nedalekých Dačicích. Město, které proslavila kostka cukru, jí dokonce postavilo pomník. A jak to vlastně s tou kostkou bylo? Cukr se tradičně uchovával v takzvaných homolích, které byly přibližně 30 centimetrů vysoké a hospodyňky z nich musely kousky odsekávat. Nebylo to příliš praktické a často to vedlo i ke zraněním. Po jednom takovém zranění nabádala manželka Jakuba Kryštofa Radu, tehdejšího ředitele rafinerie v Dačicích, aby vymyslel jiný, lepší tvar. A tak vznikla v roce 1841 kostka cukru. Bohužel ani jeho vynález zásadně nezlepšil ekonomickou situaci cukrovaru, který byl značně znevýhodněn polohou mimo řepařskou oblast. Jakub Kryštof Rada tedy v roce 1846 na svůj ředitelský post rezignoval a odstěhoval se zpátky do Vídně. Více podrobností o výrobě první kostky cukru se můžete dozvědět v expozici zdejšího Městského muzea a galerie.

Žulový pomník z roku 1983 stojí v parčíku poblíž vysoké renesanční věže kostela sv. Vavřince.Jeho okolí bylo v roce 2012 osazeno deskami, které v dvanácti jazycích připomínají rok, kdy se na vítězné tažení evropskými a světovými trhy vydal dačický vynález - kostkový cukr.

Až se nasytíte cukru, zastavte se na místním zámku. Zámky tu ve skutečnosti naleznete dva. V tom starém sídlí v současnosti městský úřad. Druhý nový zámek spravuje Národní památkový ústav a můžete si ho prohlédnout v rámci rozsáhlého okruhu po soukromých a reprezentačních pokojích. Původně byl v renesančním slohu, následně prošel barokní a nakonec zásadní klasicisní přestavbou. Díky ní tak trochu klame tělem, protože zvenku vypadá poměrně jednoduše a skromně. Uvnitř však skrývá honosné interiéry s jedinečnou klasicistní schodišťovou halou, rozsáhlou secesní knihovnou, čítající 17 000 svazků, ale i funkcionalistickou koupelnou. Celkový dojem doplňuje přilehlý zámecký park.

Dvoupatrová renesanční budova starého zámku z let 1972-1579, přestala sloužit původnímu účelu už po pouhých dvanácti letech kvůli omezené velikosti

Nový zámek, rovněž v renesančním slohu, postavil pro Oldřicha Krajíře italský stavitel Francesco Garof da Bissone. Počátkem 18. století prošel barokními úpravami a o století později ho rod Dalbergů postupně proměnil v moderní a pohodlné sídlo.

Romantická procházka a výzva pro odvážné

Náš trojlístek zakončují Slavonice. I zde naleznete malebná náměstí s nádhernými renesančními, gotickými a barokními domy. Množné číslo používám záměrně, protože náměstí jsou hned dvě, byť menšího rozsahu. I Slavonice zažily obrovský rozkvět v 16. století, kdy byly přestavovány místní měšťanské domy v duchu italské renesance. Poté je ale štěstí opustilo, těžké časy prožívaly za Třicetileté války, v letech 1680-1681 je silně zasáhla morová epidemie, a sotva se začaly trochu vzpamatovávat, poškodil je rozsáhlý požár. Paradoxně nejspíš i díky těmto útrapám si město zachovalo svůj historický ráz, díky kterému bylo v roce 1961 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Vznik Slavonic se datuje kolem 12. století, nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260

V bohaté sgrafitové výzdobě najdete vedle 'klasických' psaníčkových motivů i složité figurální scény

Pro svou krásu a dovednost našich předků jsou Slavonice cílem mnoha obdivovatelů.

Mezi náměstím Míru a Horním náměstím stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s městskou věží

Jednou z dvou dochovaných bran městského opevnění je Znojemská brána, zvaná též Jemnická

Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů, postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství

Výčet místních zajímavostí tím ale rozhodně nekončí. Dochovaly se i části městského opevnění a dvě brány. Hlavně ale také rozsáhlý podzemní systém gotických chodeb a sklepů. Sklepy, které vznikaly nejspíš na přelomu 12. a 13. století, začala poměrně brzy zaplavovat voda, takže bylo zapotřebí vybudovat i systém odvodňovacích chodeb. Pod povrchem se ukrývají tři staletí tvrdé práce, protože jak sklepy, tak chodby byly vysekány ručně kladívky a želízky. Během letních měsíců zde probíhají prohlídky, takže je ještě letos stihnete. Buďte ale připraveni, že nepůjdete podzemím z pohádek. Na prohlídku vyfasujete holínky a pláštěnku, protože zde stále protéká voda. Chodby mají navíc v průměru jen 150 centimetrů na výšku a 50 na šířku, počítejte tedy s procházkou v předklonu a v značně stísněných prostorech. Určitě ale není od věci zpestřit si život občas nějakou pěknou výzvou. Držím vám palce.

Vložil: Petra Dundáček Božoňová