Ruská ruleta na Everestu - Horydoly.cz - Outdoor Generation

Může se primátor vrátit z Everestu do Prahy za osmačtyřicet hodin?

Dá se to stihnout

Slíbil to. A skutečnost? Pokud bude zrovna v základním táboře a počasí dovolí létat vrtulníkům, může to stihnout.

Vrtulník ho na objednávku vyzvedne, odletí s ním na letiště a odtamtud se dostane komerční leteckou linkou s jedním až dvěma přestupy na letiště v Ruzyni.

Pokud bude zrovna bojovat na hoře, nestihne to. To se týká také situací, kdy nebude dobré počasí, budou po sobě střílet místní bojovníci, Pavel Bém nebude v dobré zdravotní kondici, dostupné vrtulníky budou mít jinou práci... Je možné vymyslet desítky dalších důvodů, proč se tak rychlý přesun do Prahy nepovede.

INFO: Mount Everest (8850 m)

Jako bubínkový revolver

Z dobyvatelů nejvyšší hory světa Mount Everestu se jich hodně nevrátí domů vůbec. Jeden ze sedmičlenné výpravy nepřežije, říká statistika.

Zřítí se, zavalí je lavina, zemřou na výškovou nemoc, umrznou nebo zahynou na maličkost, které by si v bezpečí domova ani nevšimli.

Nejbezpečnějším na Everestu byl rok 1993, kdy na vrchol vystoupilo 129 horolezců a osm zahynulo (úspěšnost 16:1). Naopak nejhorší sezona potkala výpravy v roce 1996. Osmadevadesát lidí na vrcholu vyvážilo patnáct mrtvých při nedokončených pokusech (úspěšnost 6:1).

Čistě statisticky to tedy znamená, že z každé sedmičlenné výpravy musí jeden horolezec počítat s jistou smrtí. Je to tedy skoro stejné, jako by hráli ruskou ruletu. Přesto na vrcholu Země již stálo přes dvanáct set lidí, mnozí z nich víckrát.

Nejdříve aklimatizace

Na jaká rizika musí být připraven Pavel Bém a jeho expedice? Během prvních pár hodin pobytu v Asii se mu začne měnit střevní mikroflóra. Je to lékařský pojem pro drsný průjem, zvracení a horečky. Nepomůže proti tomu ani pití balené vody, jídlo z vlastních zásob a úzkostlivé dodržování osobní hygieny. Prochází tím každý cestovatel, který zavítá do vzdálené země s jinou nadmořskou výškou, jinou hygienou a jiným stravováním.

Už po cestě do základního tábora se mnohdy rozhoduje, zda se horolezci dostanou na vrchol Everestu. Aklimatizují se totiž na nadmořskou výšku. Jejich organismus si zvyká na nedostatek kyslíku a nižší tlak.

LEPOLD SULOVSKÝ: Omrzliny vznikají z blbosti

Základní tábor

Základní tábory pod Everestem dnes netvoří jen několik stanů, jaké jsou vidět na zašlých snímcích z Hillaryho a Tenzingova prvovýstupu v roce 1953. Jsou to malá městečka se záchody, zdravotními středisky, hospodami, tiskovými středisky a internetem. Běžně sem létají vrtulníky. Sice se tam krade, ale jinak žádné velké nebezpečí nehrozí. Tady se odpočívá a horolezci si zde lížou rány z neúspěšných pokusů o výstup.

Stany se vykrádají

Do tuhého začíná jít až nad základním táborem. Je nutno postupně postavit několik vlastních táborů. První riziko je, že svůj stan najdou prázdný. Běžně se vyjídají a vykrádají konkurenční tábory. Přesto na takové věci nesmějí horolezci moc myslet a musí se soustředit hlavně na boj s přírodou.

Laviny a trhliny

Pozor na laviny a trhliny v ledu! Kdo nezažil sílu sněhové laviny, těžko pocítí hrůzu z valící se masy. Na rovných úsecích výstupu se horolezci zase pohybují, jako by tančili na vejcích. V ledovcích číhají obrovské trhliny, jámy hluboké desítky metrů. Smůla je, že na povrchu bývají zafoukané slabou vrstvou sněhu. Ač horolezci chodí navázaní na lano a vzájemně se jistí, mnohým z nich ledové pasti vezmou život.

TRÉNINK: Vytahování z ledovcové trhliny je potřeba nacvičit

Otok mozku a plic

Nejzákeřnější nebezpečí jsou neviditelná. Výškový edém plic a otok mozku vyplývají ze špatné aklimatizace. Ani lékaři přesně nevědí, proč zasahují jen někoho. Plíce zaplaví tělní tekutiny a horolezec se vlastně utopí. Jediná šance pro přežití je okamžitě se dostat dolů. Stejné je to s otokem mozku. Záleží jen na kamarádech a horolezcích z okolních výprav, zda se nemocný dostane do základního tábora.

MEDICÍNA: Výšková nemoc je zákeřná potvora

Zvlášť upravený vrtulník sice vloni poprvé dokázal přistát na vrcholu Mount Everestu, ale normální stroje vyletí sotva k základnímu táboru. Výš je příliš řídký vzduch. Navíc většinu času řádí na svazích hory vánice, vítr nebo je Everest zahalený v mracích. To jsou situace, které nedovolí pilotům na let ani pomýšlet, natož pak někoho hledat a zachraňovat ho.

VIDEO Přenosná hyperbarická komora

Smrt při vaření

Neviditelný nepřítel číhá také při odpočinku ve stanu. Horolezci musí během výstupu hodně pít, a proto celé večery ve stanech vaří polévky a pití ze sněhu. Za špatného počasí mnohdy vaří uvnitř, což je velmi nebezpečné. Benzinový vařič vytváří při hoření zplodiny kysličníku uhelnatého, který útočí ze zálohy. Dlouho se nic neděje, a když člověk pocítí jeho účinky, upadne do kómatu. Kysličník uhelnatý totiž dokáže v krvi nahradit kyslík. Tím člověka zabije.

Ani plynové vařiče nejsou zcela bezpečné. Pokud kuchař důkladně nevětrá, spotřebují všechen kyslík ve stanu, horolezec příjemně usne a už se nikdy neprobudí.

Zóna smrti

Třetí nebezpečí, které není vidět a je o to horší, je takzvaná zóna smrti. Od výšky přibližně sedmi tisíc metrů nad mořem nedokáže lidský organismus obnovovat své síly. Čerpá energii jen ze zásob, které si vytvořil v průběhu svého života. Totéž se týká i mozkových buněk. Příliš dlouhý pobyt v okolí osmitisícových vrcholků je tedy zdraví škodlivý sám o sobě, i kdyby všechno ostatní bylo v pohodě.

Článek vyšel v deníku MF DNES

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě